Jednotná měna Evropské unie dává právo řídit peněžní zásobu všech těch států, které se připojí, Evropské centrální bance. Maastrichtská smlouva (článek 107) zakazuje národním vládám a všem dalším institucím EU usilovat o ovlivnění bankéřů, kteří tvoří ECB. Toto poprvé staví tvůrce peněz zcela mimo jakoukoli formu demokratické kontroly a veškerou odpovědnost.
„Chcete-li být otroky bank a platit si náklady svého vlastního otroctví? Pak je nechte vytvářet peníze…“ Josiah Stamp, guvernér Bank of England, 1920
Co jsou to peníze?
1) Co jsou peníze? Jak jsou vytvářeny a kdo je vytváří?
2) Proč je skoro každý až po uši v dluzích … jednotlivci, firmy i celé národy?
3) Proč nemůžeme uspokojovat naše denní potřeby – domy, nábytek, auta, atd. bez půjček?
4) O kolik by mohly klesnout ceny a vzrůst platy, kdyby firmy nemusely platit velké částky na úrocích, které tak musí přidat ke svým nákladům na zboží a služby, které dodávají?
5) O kolik by se mohly snížit daně a zvýšit prostředky na veřejné služby, jako zdravotnictví a vzdělání, pokud by vlády mohly vydávat peníze samy, místo aby si je půjčovaly za úrok od soukromých bank?
„Chcete-li být otroky bank a platit si náklady svého vlastního otroctví? Pak je nechte vytvářet peníze…“ Josiah Stamp, guvernér Bank of England, 1920
Peníze jsou jednoduše prostředek, který používáme pro směnu zboží a služeb.
• Bez nich by koupě a prodeje byly nemožné, kromě přímé směny.
• Bankovky a mince jsou ve své podstatě prakticky bezcenné. Berou na sebe hodnotu jako peníze jen proto, že my všichni je akceptujeme, když nakupujeme a prodáváme.
• Pro udržení obchodu a ekonomické aktivity musí být k dispozici dostatek média pro směnu zvanou peníze, které umožní aby se toto všechno mohlo odehrávat.
• Když je jich dostatek, ekonomika roste. Když je jich nedostatek, nastane pokles.
• Za Velké hospodářské krize lidé chtěli pracovat, chtěli zboží a služby, všechny suroviny pro průmysl byly k dispozici atd. Avšak národní hospodářství se zhroutilo, protože v něm bylo v oběhu příliš málo peněz.
• Jediný rozdíl mezi růstem a propadem, prosperitou a recesí, je zásoba oběživa.
• Někdo musí být odpovědný za to aby zajistil dostatek peněz v oběhu, aby mohly být pokryty všechny koupě a prodeje, které mezi lidmi probíhají.
• Každý národ má k tomuto účelu centrální banku – v Británii je to Bank of England, ve Spojených státech Federální Rezervy (FED).
• Centrální banky působí jako bankéř pro komerční banky a vládu – například stejně jako jednotlivci a firmy v Británii mají účty u komerčních bank, mají komerční banky a vláda účty v Bank of England.
DNEŠNÍ „PENÍZE“ VYTVOŘENÉ SOUKROMÝMI ZÁJMY PRO SOUKROMÝ ZISK
„Nechte mě vydávat a kontrolovat peníze národů, a nebude mi záležet na tom, kdo píše zákony.“ Mayer Amschel Rothschild (bankéř) 1790
1. Centrální banky nejsou řízeny zvolenými zástupci, ale velkou měrou SOUKROMÝMI ZÁJMY ze světa komerčního bankovnictví.
2. V Británii dnes bankovky a mince tvoří jen 3% z celkové peněžní zásoby, oproti 50% v roce 1948.
3. Zbývajících 97% je v oběhu jako úvěry – osobní a firemní půjčky, hypotéky, dočasné úvěry, atd., poskytnuté komerčními bankami a finančními institucemi – za které se platí úrok. Tento vzor se opakuje po celé zeměkouli.
4. Banky jsou firmy vytvářející zisk z úroků z půjček, které poskytnou. Od té doby, kdy pouze ony rozhodují komu půjčí, efektivně rozhodují o tom, co se bude vyrábět, kde se to bude vyrábět a kdo to bude vyrábět, vše na bázi ziskovosti pro banku, bez ohledu na to, co je prospěšné pro společnost.
5. V dnešní situaci, kdy úvěry vytvořené bankami činí 97% peněžní zásoby, jsou takto celé ekonomiky směrovány k vytváření zisku finančním institucím. Toto je skutečná moc, zřídka rozpoznaná nebo pochopená, které jsme podřízeni všichni, včetně vlád po celém světě.
6. Naše peníze, místo aby byly bezúročně poskytovány jako prostředek směny, teď odvádíme jako dluh vůči bankéřům, a zatím co jim to skýtá obrovský zisk, moc a kontrolu, my všichni zápasíme s rostoucím břemenem dluhu…
7. Tím, že poskytují úvěry těm, které schválí, a odepřou těm, kteří se jim nelíbí, mohou mezinárodní bankéři vytvořit boom nebo krach a podporovat nebo podkopávat vlády.
8. Je mnohem méně riskantní vytvářet půjčky, než investovat do reálného podniku. Úrok je splatný bez ohledu na úspěch podniku. Jestliže firma selže nebo nemůže splácet úroky, banka zabaví dlužníkův majetek.
9. Půjčování si je extrémně drahé pro dlužníky, kteří nakonec mohou splatit 2 nebo 3–násobek sumy, kterou si původně půjčili.
10. Peníze, které půjčují, vytvářejí banky z ničeho – vysvětlení, že vše, co banka dělá, je jen půjčování peněz uložených u ní jinými lidmi, je velice zavádějící.
PENÍZE VYTVOŘENÉ JAKO DLUH
• Nerozlišíme mezi 25 miliardami liber v oběhu ve formě bankovek a mincí (vydaných vládou) a 680 miliardami liber ve formě úvěrových účtů, dočasných úvěrů, atd. (vytvořených bankami apod.).
• Se 100 librami hotovosti ve vaší peněžence je zacházeno naprosto stejně jako se 100 librami na vašem běžném účtu či kontokorentem, který vám umožňuje přečerpání účtu ve výši 100 liber. Za vše si můžete koupit zboží.
• V roce 1948 jsme měli 1,1 miliardy liber v bankovkách a mincích a 1,2 miliardy půjček, atp., vytvořených bankami – v roce 1963 už to ale byly 3 miliardy v hotovosti a 14 miliard v bankami vytvořených půjčkách, atd.
• Vlády v průběhu let jednoduše vydaly více bankovek a mincí, aby pokryly inflaci, ale dnešních 680 miliard v bankami vytvořených půjčkách představuje enormní nárůst, který inflaci dokonce umožňuje.
• Jak vznikly tyto nové „peníze“ ve formě půjček apod., které jsou rovnocenné s bankovkami a mincemi?
„Proces, kterým banky vytvářejí peníze je tak jednoduchý, že to nejde na rozum.“ Profesor. J. K. Galbraith
Jak se to dělá? Zjednodušený příklad
• Vezměme si hypotetickou malou banku. Má deset vkladatelů/spořilů, z nichž každý si uložil 500.
• Banka jim dluží 5000 a má oněch 5000, aby mohla vyplatit to, co dluží (bude držet oněch 5000 na účtu u Státní banky – to, co má na tomto účtu, se nazývá likvidní aktiva).
• Podnikatel Lojza si jde vzít od banky půjčku 5000, která mu má pomoci rozběhnout podnik.
• Ta je mu poskytnuta za podmínky, že ji za 12 měsíců splatí – plus 10% úrok – více o tom později.
• Je otevřen nový účet na Lojzovo jméno. Nic na něm není, nicméně banka mu dovolí čerpat a utratit 5000.
• Vkladatelé nejsou o půjčce spraveni. Není jim řečeno, že jejich peníze už pro ně nadále nejsou k dispozici – Částky na jejich účtech ale nebyly redukovány a převedeny na Lojzův účet.
• Poskytnutím této půjčky zvýšila banka svá pasiva na 10 000. Lojza má nárok na 5000, ale i vkladatelé nadále mohou nárokovat svých 5000.
• Pokud má banka nyní pasiva 10 000, není snad insolventní, když na začátku měla jen 5000? Ne tak docela…
• Banka Lojzovu půjčku považuje za AKTIVUM, ne pasívum, na základě toho, že jí nyní dluží 5000.
• Bilance banky nyní ukazuje, že dluží svým vkladatelům 5000, a je jí nyní dluženo 5000 Lojzou. Vytvořila si tak pro sebe nové aktivum 5000 ve formě dluhu, pohledávky u Lojzy tam, kde předtím nic neexistovalo – přestože původní vklady jsou stále na účtu u Státní banky – banka je solventní – přinejmenším z účetního hlediska! (Na této úrovni sází banka na to, že jakmile Lojza utratí prostředky z půjčky, ne všichni vkladatelé budou chtít zpět své vklady!)
• Banka měla úplně volnou ruku ve vytvoření této 5000 půjčky, která, jak uvidíme, představuje nové „peníze“ tam, kde před tím nic neexistovalo. Vznikly jednoduše škrtnutím pera nebo stiskem počítačové klávesy.
• Myšlenka,že banky vytvářejí něco z ničeho a potom za to účtují úrok pro soukromý zisk, se může zdát hezky odpudivá. Kdyby kdokoli jiný učinil totéž by souzen za podvod či padělání!
Nové „peníze“ vstupující do ekonomiky
• Lojzova půjčka se efektivně stává novými „penězi“, jakmile ji v souvislosti se svým novým podnikem utratí za vybavení, nájemné, mzdy, atd.
• Nové „peníze“ jsou takto dopraveny k dalším lidem, kteří je na druhou stranu použijí na platby za zboží a služby – takže brzy budou obíhat v ekonomice.
• Při této cirkulaci nevyhnutelně skončí na účtech jiných lidí.
• Pokud jsou zaplaceny na něčí účet, který není přečerpaný, je to další vklad – Lojza zaplatí své sekretářce 100, ta si otevře účet v naší hypotetické bance – a ta má nyní na vkladech 5100.
• Jestliže na chvíli budeme předpokládat, že zbývajících 4900 skončí na účtech původních vkladatelů naší hypotetické banky, tak má nyní dalších 4900 na vkladech – celkem 10 000, pokud vkladatelé nechali své původní vklady nedotčeny. V praxi by sice velká část skončila na účtech vkladatelů u jiných bank, ale tak jako tak, nyní je v oběhu 5000 nových “peněz”.
• Ve skutečnosti tedy všechny vklady v bankách a jinde reálně pocházejí z „peněz“ původně vytvořených jako půjčky – (kromě případů, kdy jsou vklady skládány v hotovosti – více o hotovosti za nedlouho).
• Jestliže máte na vašem bankovním účtu 500, je fakt, že se někdo jiný, podobně jako Lojza, zadlužil, aby je získal.
Klíčem k celé věci je skutečnost, že :
1. Čerpání hotovosti tvoří pouze malé procento bankovních obchodů.
2. Zákazníci bank dnes provádí téměř všechny platby mezi sebou šekem, switchem, bezhotovostní platbou či elektronickým převodem, atd. Stav jejich jednotlivých účtů je adekvátně vyjádřen pouze změnou několika čísel v počítačových databázích – pouze účetní položky. Žádné skutečné peníze/hotovost nemění majitele. Celá věc je v podstatě účetní proces, který se odehrává uvnitř bankovního systému.
ROLE HOTOVOSTI
• Stát je odpovědný za výrobu hotovosti ve formě bankovek a mincí.
• Tyto jsou pak vydány Státní bankou a dány do oběhu přes komerční banky – banky je nakupují za nominále od vlády, aby uspokojily poptávku svých zákazníků po hotovosti.
• Banky musí za tuto hotovost platit a činí tak z prostředků, které mají na svých účtech u Národní banky – jejich likvidní aktiva. Jejich účty jsou adekvátně debetované.
• Stát (prostřednictvím ministerstva financí) má také účet u Národní banky, na který je připsána nominální hodnota bankovek a mincí, za něž banky platí. (Toto jsou nyní peníze veřejných prostředků, které mohou být vynaloženy na veřejné služby, atd.)
• Toto je způsob, jak všechny banky získávají své zásoby bankovek a mincí, ale hotovost, kterou si banka může koupit, je omezena objemem prostředků, které drží na účtu u Národní banky – svými likvidními aktivy.
• Jakmile je tato hotovost vybrána zákazníky bank, vstoupí do oběhu v ekonomice.
• Na rozdíl od půjček vytvořených bankami, atd., je hotovost bezúročná a může cirkulovat v ekonomice po neomezeně dlouhou dobu.
BEZHOTOVOSTNÍ PLATBY – pouze účetní položky
• S tím jak málo hotovosti je čerpáno a ze zkušenosti vědouce, že velké objemy vkladů zůstanou nedotčeny vkladateli po přiměřenou dobu, banky jen doufají, že jejich likvidní aktiva budou dostačující k tomu, aby jim umožnila kupovat hotovost nezbytnou k pokrytí relativně velmi malého objemu běžně vybírané hotovosti.
• Banka se dostane do vážných problémů, pokud poptávka po výběru hotovosti ze strany vkladatelů a rovněž dlužníků, kteří chtějí čerpat své úvěry v hotovosti, převýší prostředky, které má na svém účtu u Národní banky.
• V praxi by se pravděpodobně pokusila sama získat půjčku od Národní nebo jiné banky, aby se dokryla. Pokud by to selhalo musela by vyžadovat splacení některých úvěrů a zabrat majetek dlužníků neschopných splácet.
POHLEDÁVKY VKLADATELŮ ZA BANKOU
• Jakmile jste deponovali vklad u banky (v hotovosti nebo šekem), vše co pak máte je pohledávka za bankou ve výši stavu na vašem účtu. Jste jednoduše nezajištěný věřitel. Váš bankovní výpis je záznam o tom kolik vám banka dluží (pokud jste přečerpali, je to záznam kolik vy dlužíte bance). Ta vám zaplatí co dluží tím, že vám dovolí vyzvednout si vaši vlastní hotovost, za předpokladu, že ji má dostatek aby tak mohla učinit.
• Jestliže se zákazníci pokoušejí vyzvednout příliš mnoho hotovosti, jedná se o run na banku, která brzy odmítne poskytovat další výběry. Zde platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele!
• Pokud byste chtěli provést platbu šekem, je méně pravděpodobné, že to bude problém – jednoduše převádíte část své pohledávky za bankou na někoho jiného – na osobu, v jejíž prospěch je šek splatný – je to pouze účetní záznam.
• Pokud má osoba, na kterou je šek vystaven účet ve stejné bance jako vy, vklad zůstává u banky – celkově je banka přesně ve stejné pozici jako předtím.
• Dám vám šek na 50 – my oba máme účty v plusu u Barclay – to co Barclay dluží mě je sníženo o 50, co Barclay dluží vám zvýšeno o 50 – ale z Barclay nic neodešlo – celkové vklady nebo pohledávky za Barclay zůstávají stejné…
VZÁJEMNÉ POHLEDÁVKY BANK
• … ALE pokud máte svůj účet u Lloyd, vklady u Barclay se sníží o 50, zatímco u Lloyd se o 50 zvýší.
• Denně se mezi zákazníky různých bank uskutečňují miliony transakcí jako tato, za použití platebních karet, bezhotovostních převodů, elektronických transferů nebo šeků – vklady se tak neustále přesouvají mezi bankami.
• Všechny tyto šeky a elektronické převody putují přes centrální „clearing house“.
• Transakce se vypořádají proti sobě navzájem, ale na konci dne si banky navzájem dluží určitý, relativně malý objem peněz.
• Banka musí být vždy schopna vypořádat své závazky.
• Aby se tak mohlo stát, převede platbu ze svého účtu u Národní banky na věřitelův účet u téže banky.
Takto banka čelí pohledávkám ze dvou zdrojů (které pokrývá ze svých likvidních aktiv) – hotovost, kterou požadují její zákazníci a prostředky, které požadují ostatní banky jako vypořádání závazků.
Jestliže ne všechny banky jsou ve stejný okamžik konfrontovány s velkou poptávkou po hotovosti, je bankovní systém jako celek bezpečný, ačkoli jednotlivá banka je zranitelná, pokud by velká část vkladatelů z nějakého důvodu chtěla vyzvednout své vklady nebo je převést do jiných bank.
• Nyní vidíme, že celý tento systém je dnes v podstatě účetní cvičení, kde denně putují miliony pohledávek mezi bankami a jejich dlužníky a vkladateli za pomoci relativně malého objemu skutečných peněz měnících majitele – a to vše je kryto jen malou rezervou likvidních aktiv.
• Systém je známý jako BANKOVNICTVÍ ZALOŽENĚ NA ZLOMKOVÝCH REZERVÁCH a banky jsou někdy správně nazývány jako obchodníci v dluzích.
• Účetnictví banky Barclay z roku 1999 ilustruje celou věc velmi dobře – měla pohledávky z půjček ve výši 217 miliard, vkladatelům dlužila 191 miliard – a to vše kryto pouze 2,2 miliardami likvidních aktiv!
• Objem bankovních půjček je závislý na objemu hotovosti, kterou banka má nebo může nakoupit – její likvidní aktiva – spíše než na objemu vkladů zákazníků.
• Ale pokud banka může přilákat vklady zákazníků jiných bank, její likvidní aktiva vzrostou, tak jak ostatní banky vypořádávají své závazky z mezibankovního styku ve prospěch této banky – z toho důvodu existuje velká konkurence mezi bankami snažícími se přilákat vklady.
Úrok – velké zisky pro banky
• Pojďme se nyní vrátit k Lojzovi, který naší bance musí platit 10% úroku ze své půjčky – 500. Tyto platby úroků jsou peníze, které přicházejí do banky, je to zisk a skončí na účtu banky u Národní banky – další dodatečná likvidní aktiva pro banku.
• Ta nyní má dalších 500 aby mohla uspokojit výběry svých vkladatelů. Pokud se Lojzovi podaří splatit také původní půjčku, banka bude mít extra dalších 5500.
• Naše banka vytvořila pro sebe z ničeho aktiva ve výši 5000 ve formě úvěru Lojzovi. Ten již nic nedluží, ale tím, že splatil půjčku i s úroky, změnil pro banku pouhý dluh na 5500 likvidních aktiv – hezký zisk pro banku … a vytvořil základ, na jehož bázi může být poskytnuto ještě více půjček.
• Banky dnes riskují a poskytují půjčky, které 100 i vícenásobně převyšují jejich likvidní aktiva, jak ukazuje účetnictví banky Barclay z roku 1999 – (viz výše).
• Takže naše banka brzy vytvoří mnohem více úvěrů. Tudíž vklady, které dostane zpět, se zvýší, a tím se zvýší i platby úroků a tedy i zisk.
• S více půjčkami a více vklady bude větší poptávka po výběru hotovosti – ale rostoucí zisky znamenají, že banka může nakoupit více hotovosti. (To je způsob, kterým se objem hotovosti v oběhu v Británii stále zvyšoval, až roku 1997 dosáhl 25 miliard liber.)
• Myslet si, že když si půjčíte peníze od banky, půjčujete si peníze, které ostatní lidé uložili – nikoliv, znamená věřit v mýtus – vypůjčujete si od banky peníze, které vytvořila ona a dala vám je k dispozici ve formě půjčky.
Více dluhu pro nás ostatní
• Lojzovy platby úroků a každá splátka úvěru bance nicméně znamená, že tyto „peníze“ již neobíhají v ekonomice.
• Každá platba na přečerpaný účet snižuje ono přečerpání/úvěr. To funguje jako splátka bance a tyto „peníze“ jsou pro ekonomiku ztracené .
• Musí se půjčit více peněz, aby se ekonomika udržela v chodu. Pokud si lidé nepůjčují nebo banky nepůjčují, nastane propad v množství peněz v oběhu, což bude mít za následek snížení nákupů a prodejů – bude následovat recese, propad nebo celkové zhroucení, podle toho o jak velký nedostatek se jedná.
• Nárůst v bankami vytvořených úvěrech v průběhu let je další nezvratný důkaz, že banky vytvářejí „peníze“ z ničeho – z 1,2 miliardy v roce 1948 až na 14 miliard v roce 1963 a 680 miliard v roce 1997…
• Dnešní objem bankovek a mincí v Británii má poté, když vezmeme v úvahu inflaci, podobnou kupní sílu jako v roce 1948 (1,1 miliardy), ale od té doby došlo k více než desetinásobnému reálnému nárůstu peněžní zásoby vytvořené z úvěrů stvořených bankami.
• To umožnilo ekonomice enormně expandovat a následkem toho se životní úroveň mnoha lidí podstatně zlepšila … ale stalo se tak na základě vypůjčených peněz! Co je úvěr pro banku je dluh pro všechny ostatní.
• Banky získávají stále větší díl naší půdy, domovů a dalších aktiv prostřednictvím zadlužování se jedinců, průmyslu, zemědělství, služeb i vlád – a to do té míry, že dnes efektivně vlastní nejen Británii, ale celý svět.
ODEZVY PENĚŽNÍHO SYSTÉMU ZALOŽENÉHO NA DLUZÍCH
1) Zboží a služby jsou mnohem dražší…
Cena za vypůjčování si ze strany výrobců, přepravců, maloobchodníků atd., to vše musí být zahrnuto do ceny konečného výrobku.
2) Spotřebitelé mají mnohem méně peněz na útratu…
Jsou zatíženi náklady hypoték, dočasných úvěrů, kreditních karet, osobních půjček atd. Důsledkem 1) a 2) je…
3) přebytek zboží a služeb…
… protože populace jako celek si nemůže dovolit koupit všechno zboží a služby, které jsou vyrobeny. Toto zpětně vytváří…
4) tvrdou konkurenci…
Podniky se snaží snížit ceny a náklady, aby si urvaly část této omezené kupní síly v ekonomice, což dokazují:
(I) Mzdy držené dole, jak je jen možné.
(II) Ubývání pracovních míst.
(Oba tyto faktory ještě více redukují kupní sílu populace.)
(III) Maloobchodníci dovážejí levné produkty z ciziny, kde jsou mzdy mnohem nižší.
(IV) Výroba levnějšího zboží, které dlouho nevydrží.
(V) Nízká priorita ochrany životního prostředí.
(VI) Fúze a převzetí – společnosti se stávají většími a většími, hnané snahou najít nové trhy.
(VII) Velké společnosti přesouvají výrobu do chudších zemí, které mají levnější a neorganizovanou pracovní sílu a méně přísné bezpečnostní předpisy a ekologické zákony nebo…
(VIII) … dožadování se velkých vládních dotací a daňových pobídek, jako ceny za vybudování nové výroby nebo nepřesídlení firmy do zahraničí.
5) Stále rostoucí zadluženost.
• Když banka vytvoří peníze vytvořením půjčky, nevytvoří tím peníze potřebné pro její splacení.
• Banka půjčila Lojzovi 5000, ale požaduje zpět 5500. Lojza musí jít do světa obchodu a konkurovat a prodávat, aby dostal dalších 500 od svých zákazníků. Ty mohou přijít pouze z peněz již obíhajících v ekonomice – vytvořených z půjček, které si vzali další lidé – takže brzo někdo bude mít nedostatek peněz a bude si muset půjčit ještě více.
• Takže jediná cesta jak platit úroky je vzít si více půjček.
• Ačkoli několik jedinců a podniků může splatit své dluhy nebo z toho vyjít bez dalšího vypůjčování, lidé a podniky CELKOVĚ musí pokračovat ve vypůjčování. A STÁLE VÍCE A VÍCE, aby se do ekonomiky dodaly peníze, potřebné pro udržení úrokových splátek a celkového objemu dluhu.
• Současná úroveň britského dluhu ve výši 680 miliard liber znamená, že si každoročně půjčujeme kolem 60 miliard nových „peněz“, čímž tyto peníze vzniknou, abychom mohli platit úroky.
• Ale lidé ani podniky si nemohou půjčovat do nekonečna – nebudou si to již moci dále dovolit, a postupně si přestanou půjčovat více peněz, čímž jim neumožní vzniknout. Když se to stane, dostane se ekonomika do poklesu. Systém tak obsahuje semena vlastního zničení.
• Když se bankám splácejí splátky a úroky, jsou to peníze vyjímané z oběhu. Pokud by to šlo do nekonečna, nakonec by v ekonomice, kde je peněžní zásoba velkou měrou vytvářená půjčkami atd. vytvořenými bankami, nebyly v oběhu téměř žádné „peníze“ a tím ani žádná ekonomika.
• Za současného systému, pokud se má ekonomika udržet v chodu, peníze se musí půjčovat stále dokola. Bylo by možné jednoduše nechat obíhat stávající peněžní zásobu bez vytváření nových peněz, nebýt skutečnosti, že je potřeba dalších peněz, aby pokryly úrokové platby a také umožnily ekonomice růst.
6) Inflace
je zaručená, protože výrobci si stále musí půjčovat více, a cenu tohoto zvýšeného půjčování musí promítnout do ceny vyráběného zboží.
• Jak je možné, že se přepokládá, že se sníží inflace, když půjčovatelé peněz zvednou své ceny (t.j. zvýší úrokové sazby)?
• Nesníží se.
• Jen je tam zpoždění než zvedne ceny průmysl.
• Zpočátku je průmysl nucen držet nebo dokonce snižovat ceny a zisk klesá, nebo dokonce udržuje ztráty v zoufalé snaze prodat své zboží v ekonomice, kde jsou dostupné peníze pro spotřebu redukovány v důsledku vyšších úroků placených bankám.
• Inflace může být pod kontrolou nebo dokonce dočasně snížena, ale nakonec průmysl musí zvednout své ceny, aby pokryl tyto vyšší náklady.
• To se nejčastěji děje když úrokové sazby klesají, více lidí si půjčuje, a peněžní zásoba a spotřebitelské výdaje rostou. Inflace pak jde nahoru.
• Skutečnost, že úroveň vypůjčování/vytváření peněz, jak již bylo vysvětleno, musí stále stoupat (což přidává k celkovému břemenu úrokových plateb), garantuje, že inflace bude existovat tak dlouho, dokud máme ekonomiku založenou na rostoucím dluhovém břemenu.
DOPAD NA MEZINÁRODNÍ OBCHOD
• Nadbytečné zboží v národní ekonomice musí být nějak využito. Obvyklá cesta jak toho dosáhnout je zkusit ho exportovat! Je absurdní, že se každý národ vzhledem ke stejnému domácímu základnímu problému pokouší o totéž.
• To vytváří zuřivou konkurenci na světových trzích a masy téměř identického zboží zběsile křižují zeměkoulí hledajíce odbyt.
• Místo aby byl mezinárodní obchod založen na recipročních a vzájemně výhodných dohodách, kde národy navzájem uspokojují své jedinečné potřeby a přání, se celá věc stala nelítostným konkurenčním bojem ve snaze urvat podíl na trhu, aby bylo možno zůstat solventní v ekonomice založené na dluhu.
• Velké společnosti požadují neomezený přístup na každý národní trh – takzvaný „volný obchod“.
• „Jednotný trh“ Evropské unie, Severoamerická dohoda o volném obchodu a Světová obchodní organizace jsou nejlepšími příklady tahů prováděných ve snaze otevřít všechny národní trhy.
Vyvoz je dobrý pro národní ekonomiku
protože když se za vyvezené zboží dostane zaplaceno, přinese to peníze do vyvážející národní ekonomiky, aniž by se zadlužila.
• Peníze, kterými se za toto zboží platí, byly vypůjčeny v bankách dovážejícího národa.
• Tyto peníze jsou ztracené pro dovážející ekonomiky, ale dluh, který tyto peníze vytvořil, musí být dovozcem nadále splácen ze zbytku peněz obíhajících v dovážející ekonomice.
• Pokud se země může stát velkým čistým vývozcem, na určitou dobu bude její ekonomika vzkvétat se všemi těmi přicházejícími bezúročnými penězi – bude existovat obchodní přebytek.
Dovoz není tak dobrý pro národní ekonomiku
• Jestliže některé země tímto způsobem vytvářejí obchodní přebytky, musí být jiné čistými dovozci a vytvářet obchodní deficity.
• Nakonec si ti s velkými deficity nemohou nadále dovolit dovážet, protože z jejich ekonomik je odčerpáno příliš mnoho peněz a zanechá to v nich za sebou úměrně rostoucí břemeno dluhu.
DLUH TŘETÍHO SVĚTA A MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND (MMF)
• MMF byl založen aby poskytoval mezinárodní rezervu peněz s cílem pomáhat zemím s velkými deficity.
• V praxi to však věci zhoršuje.
• Země s velkým deficitem je nucena vyhledat záchranu u MMF.
• ALE ta opět přijde ve formě půjčky, se splatným úrokem.
• Jako půjčky od komerční banky, jsou i půjčky MMF penězi vytvořenými z ničeho, založenými na hotovostním rezervním poolu poskytovaném západními zeměmi, které se zadlužují aby je mohly poskytnout (viz státní dluh).
• Země s deficitem se tak ještě víc zadluží.
• Nicméně bude schopna nadále pokračovat v obchodování a dovozu zboží z bohatších zemí.
• V důsledku toho plyne velká část takto vypůjčených peněz od MMF zpět do ekonomik bohatších západních zemí.
• Avšak povinnost splatit závazky včetně úroků zůstane na zadlužené zemi.
• Toto je pravda stojící za hrůzami dluhu třetího světa – nejchudší země si půjčují peníze aby podpořily růst peněžní zásoby bohatších zemí.
• Aby se zajistil příjem, z něhož jsou placeny úroky a očistila se obchodní bilance, jsou tyto nejchudší země nuceny exportovat cokoli mohou vyprodukovat. Využívají přitom každý možný zdroj – kácení lesů pro dřevo, dolování, vzdávají se nejlepší půdy aby mohly Západu dodávat luxusní potraviny, namísto aby vše využily pro místní potřebu.
• Dnes, pro země v Africe, centrální a Jižní Americe a jinde, nestačí příjmy z jejich exportů dokonce ani na splátky úroků z půjček od MMF (a ostatních půjček od západních bank).
• Částky zaplacené na úrocích v průběhu let už dalece převýšily objem původních půjček.
• Výsledkem je zoufalý nedostatek peněz v jejich ekonomikách – což má za následek snížení úrovně základních zdravotních a vzdělávacích programů, atd.
• V zemích s ohromným bohatstvím ve formě přírodních zdrojů panuje permanentní chudoba.
• Strukturální programy spojené s půjčkami od MMF obsahují podmínky, že přijímající země sníží nebo odstraní celní bariéry a „otevřou své trhy cizí konkurenci“ – jinými slovy odeberou od jiné země přebytečné zboží, které nemůže prodat doma.
STÁTNÍ DLUH
Současný britský státní dluh činí 400 miliard liber – roční úrok za tento dluh je kolem 25 – 30 miliard liber. Vláda jej může splácet pouze tehdy, jestliže zdaní populaci jako celek, a tak platíme! Státní dluh vzrostl z 26 miliard v roce 1960 na 90 miliard v roce 1980.
• Vznikl tak, že si různé vlády si v průběhu let tyto peníze vypůjčily.
• Namísto aby je vytvářely samy a pouštěly je do ekonomiky ve formě plateb za veřejné služby a projekty sloužící k rozvoji ekonomiky a vytváření pracovních míst, nechají je za sebe vytvářet banky, které je pak půjčují na úrok.
• Vše to začalo v roce 1694, kdy král William potřeboval peníze na válku s Francií.
• Půjčil si od skupiny londýnských bankéřů a zlatníků 1,2 milionu liber.
• Odměnou za půjčku byli tito ustanoveni královskou výsadní listinou jako Bank of England, která se stala bankéřem vlády.
• Za tuto půjčku byl účtován 8% úrok a okamžitě byly zavedeny daně na celou škálu zboží, aby jej bylo z čeho zaplatit.
• Toto znamenalo vznik státního dluhu.
• Od té doby si vlády všude na světě půjčovaly peníze od soukromých bankovních kruhů a zdaňovaly populaci, aby mohly platit úroky.
Jak si půjčuje peníze vláda
• Když si vlády půjčují peníze vydávají na oplátku pokladniční poukázky nebo dluhopisy – jinak známé jako státní cenné papíry.
• Tyto jsou v podstatě IOU’s – sliby vlády splatit půjčku k danému datu a zaplatit za onu dobu úrok.
• Jsou nakupovány především bankami, ale také jedinci s volnými penězi, včetně těch velmi bohatých z bankovního bratrstva, a v posledních letech stále více penzijními a ostatními investičními fondy.
• Když jsou státní cenné papíry nakoupeny bankami, je to z jejich strany vytváření peněz škrtnutím pera, z ničeho.
• Banky vytvářejí peníze půjčované vládě z ničeho – jejich půjčením „do existence“, stejným způsobem jako to činí ve vztahu k jednotlivcům a společnostem.
• Vláda má nyní nové peníze ve formě půjček a může je vynaložit na veřejné služby, atd.
• Pokud by tyto peníze nevznikly uvedeným způsobem, důsledkem by byla mnohem nižší ekonomická aktivita.
• V tomto systému JE STÁTNÍ DLUH ÚVĚR POSKYTNUTÝ VLÁDĚ A JAKO TAKOVÝ SE STÁVÁ ZÁSADNÍ SOUČÁSTÍ CELKOVÉ PENĚŽNÍ ZÁSOBY JAKÉHOKOLIV MODERNÍHO STÁTU.
• Vláda nám neustále říká, že není dostatek peněz na to či ono, protože ví, že náklady za vypůjčení si jakékoliv sumy musí být přeneseny na daňového poplatníka.
• Raději vyprodává státní aktiva, a tak se místo ní dostane k financování veřejných služeb soukromý sektor.
Válka
… znamená enormní zvýšení státního dluhu…
… a enormní zisky pro banky…
• Masivní vládní výpůjčky a tvorba peněz bankami jsou pro financování válečných programů potřebné.
• Stejní mezinárodní bankéři tajně financovali obě strany v obou světových válkách a mnoha jiných konfliktech před tím i potom.
• Po té co profitovaly z války, která zanechala národy s masivními dluhy a více závislé než kdy předtím, financují banky rekonstrukci.
• Bankéři dokonce pomohli vyvolat války. Požadování splátek půjček a neúměrně vysokých reparací po německé Výmarské republice velkou měrou vytvořilo podmínky pro vzestup Hitlera.
• Tento vzor byl dobře odzkoušen v polovině 19. století – v té době se mezinárodní bankéř a spekulant Nathan Rothschild mohl honosit osobním jměním ve výši 50 milionů liber.
Konstantní růst státního dluhu
• Stejným způsobem jako si v současném systému musí půjčovat stále více průmysl a jednotlivci, aby mohli platit úroky ze svých stávajících půjček, musí si stále více půjčovat i vlády, aby mohly platit úroky ze stávajících půjček.
• Navíc, když je splatná nějaká emise státních cenných papírů, vláda si jednoduše vypůjčí více vydáním nové.
Snižování státního dluhu
„Pokud vláda může vydávat dolarové dluhopisy, může právě tak snadno vydávat dolarové bankovky.“ Thomas Edison
• Vláda by mohla zastavit půjčování si peněz na úrok, a začít je vytvářet sama tím, že by je dodávala do ekonomiky prostřednictvím financování veřejných projektů a služeb, přičemž by zároveň vytvářela pracovní místa a stimulovala ekonomiku.
• Některé tak už v omezené míře činí – částka, kterou obdrží od bank, když jim prodává hotovost, je přidána k veřejným prostředkům a je k dispozici pro financování veřejných služeb a projektů.
POZNÁMKY NAKONEC
Snahy o nalezení vzorce jak přerozdělovat peníze zdaňováním bohatých, kteří tak platí za služby pro méně šťastné, vůbec neřeší problém celkového nedostatku peněz v ekonomice, zapříčiněný platbami úroků za peněžní zásobu založenou na dluhu – problém, kterého si musí být vědoma většina socialistů.
Světové ekonomiky jsou naše ekonomiky. My vytváříme skutečné bohatství pomocí našeho důvtipu, podnikání a tvrdé práce. Současný bankovní systém funguje jako mohutný vysavač tohoto bohatství a zároveň koncentruje moc a kontrolu v rukou velmi malé menšiny.
Peníze jsou prostředek usnadňující výměnu zboží a služeb. Není nic špatného na tom vytvářet je z ničeho, protože toto je jediná cesta jak poskytnout dostatečný objem prostředků ke směně. Množství, které je vytištěno nebo vytvořeno, přitom jen jednoduše musí být v souladu s objemem probíhající ekonomické aktivity. Co je špatně je to, že právo tak činit bylo předáno do soukromých rukou, které je vytvářejí jako půjčky pro soukromý zisk.
• Americký prezident Abraham Lincoln považoval za primární povinnost vlády poskytnout národu prostředek směny, aby se ekonomice umožnilo fungovat.
ZÁVĚREM….
• Nemůžeme konečně začlenit humanitární principy spravedlivé distribuce bohatství, které zkombinují základ socialismu s dynamickými výhodami volné kapitalistické ekonomiky, která je srdcem kapitalismu?
• Dokud je moc vytvářet peníze v soukromých rukou, které tak činí pro zisk a kontrolu, nemůžeme nikdy říct, že žijeme v demokracii.
POST SCRIPT
Jednotná měna Evropské unie dává právo řídit peněžní zásobu všech těch států, které se připojí, Evropské centrální bance. Maastrichtská smlouva (článek 107) zakazuje národním vládám a všem dalším institucím EU usilovat o ovlivnění bankéřů, kteří tvoří ECB. Toto poprvé staví tvůrce peněz zcela mimo jakoukoli formu demokratické kontroly a veškerou odpovědnost.
___________________________________________________________
Richard Greaves je členem skupiny peněžních reformátorů Bromsgrove Group a přispěvatelem „Prosperity“ „The Old Stables“ Cusop, Herefordshire, HR3 5RQ.
E–mail: rgreaves@supanet.com Tel: 01497 821406.