Zamyslite sa chvíľu nad významom oboch týchto vetných konštrukcií. Prečo je stále spomínaná tá prvá a málokedy tá druhá?

Verím v niečo, teda verím, že to niečo existuje. Je to reálne. Žiadny výmysel. Ale v bežnom živote v podstate nepoužívané.

Verím Ti. Dôverujem Ti. Za tým sa ukrýva vzťah. Hlboký, dôverný, dlhodobý, láskyplný. Pocit bezpečia, kľud, pokoj, viera.

Verím Bohu. Spravodlivosti, vesmírnemu zákonu a poriadku. Že všetko sa deje najlepším možným spôsobom pre všetky zúčastnené strany. Na základe ich morálky a karmy. Božie mlyny možno melú pomaly, ale isto. Presahujúc jedno, dve, desať pokolení. Malú a melú až všetko zomelú. Aj keď toho už my nie sme svedkami.

Ak mu verím, snažím sa s ním komunikovať. Naviazať s ním vzťah. Čo najhlbší.Nech ma vedie. Aby som mal istotu v neistých časoch. Ale ako?

Cez svedomie? Určite áno. Veď nečisté svedomie je hotové peklo na Zemi. A to nikto nechce.

Ja by som rád aj viac a častejšie. Nie len cez výčitky svedomia. Ale nepočujem. Všade je taký hluk a ja mám toľko starostí a problémov na riešenie. Hmm. Čo sa trochu stíšiť a skúsiť počúvať, Veď som jeho dieťa, Časť Božia, aj ja sám som Boh. Aj ja radím svojim deťom, hlavne ak chcú počúvať. Skúsim modlitbu. Hlbokú, úprimnú. Spomalím dych, uvoľním telo. Meditujem. Naladím vysielač a chytám signál. Ideálne každý deň. Nech sa nedostanem do fázy výčitiek svedomia. Ide to. Čoraz lepšie. Vďaka Bohu.

A čo jazyk životných okolností. Veď ak Boh je a dokonca mu verím, tak všetko má svoj význam a nič nie je náhodné. Čo sa zdravia týka, venovali sme sa tomu v tomto článku.

Chytráčili ľudia a chytráčil Boh. A Boh je najchytrejší z chytrákov…. Nikdy nevieš, či Ťa malé nešťastie nezachráni pred katastrofou. Ľudia majú veľa prísloví, kde vyjadrujú svoju vieru Bohu a jeho múdrosti, spravodlivosti.

Čo by sa stalo, ak by sme dôverovali Bohu? Absolútne. Pozrime sa, čo nám povedal niekto, kto to dokázal. Skutočný Syn Boží:

“Preto vám hovorím: Nebuďte ustarostení o svoj život, čo budete jesť a piť, ani o svoje telo, čo si oblečiete. Či nie je život viac ako jedlo a telo viac ako odev? Pozrite sa na nebeské vtáky: nesejú ani nežnú, ani nezhromažďujú obilie do sýpok, a váš nebeský Otec ich živí. Či vy nie ste oveľa viac ako ony? A kto z vás si môže svojou ustarostenosťou predĺžiť život čo len o jediný lakeť? A prečo ste takí ustarostení o oblečenie? Pozorujte poľné ľalie, ako rastú: nenamáhajú sa ani nepradú. No hovorím vám: Ani Šalamún sa v celej svojej sláve neobliekal tak ako hociktorá z nich. Keď teda Boh takto oblieka trávu na poli, ktorá dnes je a zajtra ju hodia do pece, či neoblečie oveľa skôr vás, vy maloverní? Nehovorte teda ustarostene: Čo budeme jesť? Čo budeme piť? Čo si oblečieme? Veď toto všetko zháňajú pohania; a váš nebeský Otec predsa vie, že to všetko potrebujete. Hľadajte však najprv Božie kráľovstvo a jeho spravodlivosť a toto všetko sa vám pridá. Nebuďte teda ustarostení o zajtrajšok, lebo zajtrajšok sa o seba postará. Každý deň má dosť vlastného trápenia.”

Áno priatelia. Hľadajme Božie kráľovstvo a všetko, čo potrebujeme, dostaneme. Veď o tom sú všetky naše rozprávky. Chudobný, ale dobrý, spravodlivý a pokušeniam odolávajúci Človek pomáha iným a žije podľa svojho svedomia. A na konci dostane princeznú a pol kráľovstva k tomu! Aby mohol viac pomáhať a viesť celé kráľovstvo. Veď aj v podobenstve o talentoch, sme sa dozvedeli, že kto s nimi dobre narába a rozvíja ich, bude mu ešte pridané.

A na záver malý príbeh. Na základe skutočných udalostí. Kde bolo tam bolo, bolo jedno laboratórium, S potkanmi. Potkany hodili do nádoby s vodou, kde museli plávať, aby sa neutopili. Priemerný čas prežitia bol 25 minút. V druhej fáze pokusu po 20 minútach potkanov vybrali, dali im najesť, oddýchnuť a zase ich hodili do vody. Priemerný čas prežitia/výdrže? 50 hodín. Áno, 50 hodín! To je rozdiel medzi nemať nádej, vieru a mať nádej, vieru.

Buďte zdraví, šťastní, verte Bohu,

Daniel

Myslím, že je to Gautama Siddhártha Buddha, ktorý povedal, že príčinou všetkého nešťastia je túžba. Ale kto je šťastný a prečo?

Ja som si pre šťastie našiel/vybral svoju definíciu.

Šťastný je ten, kto:

1. je spokojný s tým kto je, respektíve aký je
2. je spokojný s tým, čo má

Keď sa na túto definíciu pozrieme z Buddhovho pohľadu, tak to v podstate sedí. Poďme sa pozrieť bližšie na oba body našej definície šťastia

1. Som spokojný s tým, kto som, respektíve aký som

Som, človek, muž, otec, syn, vnuk, brat, bratranec, remeselník, tréner, športovec, … . A snažím sa byť najlepší, aký viem … a pracujem na tom … každý deň. A keďže to robím najlepšie ako viem, som v podstate spokojný a šťastný aj napriek rezervám, ktoré mám v každej z týchto polôh svojho ja.

Obávam sa ale, že mnohí vnímajú svoj úspech/šťastie v týchto svojich roliach z pohľadu porovnávania sa. Čo o mne hovoria iní, alebo ešte horšie, čo si o mne myslia iní? Lenže to ja len veľmi ťažko ovplyvním a tak je moja spokojnosť, moje šťastie mimo mňa. No proste hotové nešťastie. Uvedomujú si vôbec takíto ľudia, že sú nešťastní? Ak aj áno, tak pocit vnútorného šťastia nahrádzajú potešením. Takým malým chvíľkovým uspokojením svojich zväčša telesných potrieb. Vzdialenými zábleskami šťastia. Ktoré sa dajú kúpiť. Dom, väčší dom, fľaša, drahšia fľaša, jedlo,exotickejšie jedlo, partner s trendy (umelo) upraveným výzorom, oblek, kabelka, topánky, falošné priateľstvo, ukojenie závislostí. Vôbec najväčšiu rozkoš zažíva človek, ktorý potrebuje vyprázdniť svoje telo. Je jedno akým spôsobom. Že nie? Tak si spomeňte, keď ste s tým mali problém a aká slasť bola, keď sa to podarilo :).

Na jednom z duchovných cvičení, na ktorých sme analyzovali svoj život, väčšina z nás nebola spokojná so svojim výzorom. Výšku, farba vlasov, zuby a iné genetické danosti neovplyvníme. Ale moja duša si vybrala týchto rodičov kvôli dôležitejším veciam, než krivý nos. A ostatné veci, myslím hlavne naše krivky a objemy, vieme tvarovať cieľavedomou činnosťou. Teda ak chceme. Aj tak je asi najdôležitejšie, akú energiu vyžarujeme a to závisí primárne od spokojnosti samého so sebou.

Áno. Nie sme dokonalí. Keby sme boli, tak nežijeme v terajšej inkarnácii na našej Matičke Zemi. Ale už len úprimná snaha pracovať na sebe, sebapoznávanie, sebazdokonaľovanie, sebarealizácia, nám pomôže vyrovnať sa s tým kto sme, a akí sme. A byť šťastní.

2. Som spokojný s tým, čo mám

Tu čelíme z môjho pohľadu dvom veľkým výzvam.

Prvá je, podobne ako v prvom bode, spokojnosť z pohľadu porovnávania sa. Mať lepšie, novšie, drahšie, exkluzívnejšie, väčšie, menšie, fialové, makové a aj lekvárové. A hlavne viac, viac a viac.

Druhá je, že sme pod obrovským tlakom marketingu, ktorý je zameraný na vyvolávanie potrieb. A je vyzbrojený technikami manipulácie vedomia. Aj podvedomia. Aby sme chceli ešte makovejšie a lekvárovejšie.

Preto nechcime to (a ešte lepšie/drahšie) čo má sused, brat, celevrita. Vyberajme si, čo naozaj potrebujeme a čo sa nám páči a užívajme to s láskou a rešpektom, kým sa dá. A myslime viac na potreby druhých, ako na svoje vlastné.

Podelím sa s Vami o malý tip pri kupovaní oblečenia. Zamyslite sa, koľkokrát danú vec budete nosiť a koľko stojí. Ak jedno nosenie vyjde na pár centov, asi to bude dobrá kúpa. Ja si napríklad užívam výber oblečenia, hľadanie najlepšej ponuky, kvality, ceny, ich pomeru, recenzií. Ale len toho, čo si myslím, že naozaj potrebujem a využijem. Secondhandy prejdem tiež.

Ďakujem za prečítanie týchto riadkov,

Buďte zdraví a šťastní,

Daniel

         Časová priamka Rothschildovcov

1743: Mayer Amschel Bauer, narodený v nemeckom Frankfurte, ako syn Mosesa Amschela Bauera, bankára a zlatníka. Ponad vchodové dvere umiestňuje červený štít.

1753: Narodila sa Gutele Schnaper (budúca manželka Mayera Amschela Bauera).

1760: Počas tohto desaťročia pracuje Mayer Amschel Bauer pre banku vlastnenú Oppenheimerovcami v nemeckom Hanovery, je vysoko úspešný a stáva sa mladším partnerom. Počas práce pre banku sa zoznamuje s Generálom von Estorffom. Po otcovej smrti sa Bauer vracia do Frankfurtu, aby prevzal jeho obchod. Bauer rozpoznáva význam červeného štítu a svoje meno mení na Rothschild. (“Rot” znamená v Nemčine “červený” a “schild” znamená “štít“) Mayer Amschel Rothschild teraz zisťuje, že Generál von Estorff patrí k dvoru Princa Williama z Hanau. Preto s ním znovu nadväzuje známosť pod zámienkou predaja vzácnych mincí a bižutérie za znížené ceny. Ako plánoval, je následne predstavený samotnému princovi Williamovy, ktorý je viac než potešený zníženými cenami, ktoré pýta za svoje vzácne mince a bižutériu a Rothschild mu ponúka prídavok za každý ďalší obchod, ktorý mu Princ zoženie. Rothschild sa následne stáva blízkym spoločníkom Princa Williama a napokon obchoduje s ním a s členmi dvora.  

1769: Mayer Amschel Rothschild dostáva povolenie od Princa Williama, aby zavesil vo svojich obchodných priestoroch ceduľku, prehlasujúcu, že je “M. A. Rothschild, dvorný činiteľ, na základe dohody s jeho veličenstvom, princom Williamom z Hanau.”

1770: Mayer Amschel Rothschild si berie Gutele Schnaperovú. Zároveň zostavuje plány na vytvorenie skupiny zvanej Ilumináti a poveruje Adama Weishaupta jeho organizáciou a vývojom.

1773: Narodil sa Amschel Mayer Rothschild.

1774: Narodil sa Salomon Mayer Rothschild.

1777: Narodil sa Nathan Mayer Rothschild.

1788: Narodil sa Kalmann (Carl) Mayer Rothschild.

1791: Rothschildovci prostredníctvom Alexandra Hamiltona (ich agenta vo vláde Georgea Washingtona) zriaďujú centrálnu banku v USA, nazvanú The Bank of the United States. Táto je zriadená s 20 ročnou zmluvou.

1792: Narodil sa Jacob (James) Mayer Rothschild.

1796: Amschel Mayer Rothschild si berie Evu Hanau.

1798: Nathan Mayer Rothschild odchádza z Frankfurtu do anglického Manchestru, kde za pomoci svojho otca a bratov vyváža anglický textil do Európy.

1800: Salomon Mayer Rothschild si berie Caroline Sternovú.

1806: Napoleon vyhlasuje, že jeho “cieľom je odstrániť dom Hesse-Cassel z vlády a vymazať ho zo zoznamu mocností.” Po dopočutí sa tohto, Princ William z Hanau utečie z Nemecka, ide do Dánska a svojim majetkom v hodnote vtedajších 3 000 000 dolárov poveruje Mayera Amschela Rothschilda. Nathan Mayer Rothschild si berie Hannah Barent Cohenovú, dcéru bohatého londýnskeho obchodníka a svoj obchod začína sťahovať do Londýna.

1808: Nathanovi Mayerovi Rothschildovi sa narodí jeho prvý syn Lionel Nathan de Rothschild.

1809: Keďže blokáda Kanála (La Manš) znepríjemňovala vývozný obchod, Nathan Mayer Rothschild prechádza na New Street v Londýne a presadzuje sa ako bankár.

1810: Sir Francis Baring a Abraham Goldsmith zomierajú. Táto udalosť urobí z Nathana Mayera Rothschilda jediného veľkého bankára v Anglicku. Salomon Mayer Rothschild ide do Viedne a zakladá tam banku, M. von Rothschild und Söhne.

1811: Výsada pre Americkú banku vyprší a keď má byť zakladajúca listina na 20 rokov opäť obnovená, je to zamietnuté. Nathan Rothschild, hlava Bank of England, rozpoznáva potenciál Ameriky a niekoľkým štátom poskytuje pôžičky, čím sa vlastne stáva oficiálnym európskym bankárom vlády Spojených štátov. Keďže podporuje vytvorenie Bank of the United States, hrozí: “Buď bude poverovacia listina obnovená, alebo sa Spojené štáty ocitnú v najkatastrofálnejšej vojne.”

1812: Financovaní Rothschildovými peniazmi, Briti vyhlasujú Spojeným štátom vojnu. Plánom Rothschildovcov bolo spôsobiť Spojeným štátom v tejto vojne taký dlh, že by sa museli skloniť pred Rothschildovcami a povoliť predĺženie výsady pre Rothschildom vlastnenú Bank of the United States. Vojna dvíha národný dlh zo 45 miliónov dolárov na 127 miliónov dolárov 19 septembra zomiera Mayer Amschel Rothschild. Vo svojej poslednej vôli vydáva presne stanovené pravidlá, ktorými sa má Dom Rothschildovcov riadiť:

1) Všetky kľúčové pozície v rodinnom obchode musia zastávať výhradne členovia rodiny a len mužskí členovia rodiny majú povolené podieľať sa na ňom. Najstarší syn najstaršieho syna sa mal stať hlavou rodiny (táto podmienka mohla byť zmenená iba ak väčšina rodiny rozhodla inak). Toto sa stalo hneď v roku 1812, kedy bol za hlavu rodiny zvolený Nathan Mayer Rothschild.

2) Členovia rodiny si mali brať prvého a druhého bratranca/sestrenicu, aby sa zachoval rodinný majetok. Napríklad, jeho syn Jacob Mayer si vzal za manželku dcéru ďalšieho syna, Solomona Mayera. Toto pravidlo bolo v ďalších generáciách považované za menej dôležité, pretože boli prehodnotené rodinné ciele a dochádzalo k svadbám s členmi iných bohatých rodín.

3) Nemohol byť zverejnený žiadny zoznam rodinných nehnuteľností; žiadny súdny spor sa nesmel konať vo veci hodnoty dedičstva. Jacob (James) Mayer Rothschild odchádza do Paríža, aby tam založil banku de Rothschild Frères. Narodil sa Nathaniel de Rothschild, synovec Jacoba (Jamesa) Mayera Rothschilda.

1814: Čo sa týka 3,000,000 dolárov, ktoré Princ William z Hanau zveril Mayerovi Amschelovi Rothschildovi do úschovy a na vysvetlenie toho, čo sa stalo potom? “Podľa legendy boli tieto peniaze schované do súdov z vínom a uniknúc pátraniu Napoleónových vojakov keď vstúpili do Frankfurtu, boli znovu odkryté neporušené v rovnakých sudoch v roku 1814, keď sa princ William z Hanau vrátil do Nemecka. Fakty sú trochu menej romantické a viac efektívne.” Táto posledná veta naznačuje, že peniaze neboli Princovi nikdy vrátene. Encyklopédia ďalej hovorí, že Nathan Mayer Rothschild tieto 3,000,000 dolárov investoval do “zlata z východoindickej spoločnosti, vediac, že bude potrebné v kampani o Wellingtonský polostrov.”

Z ukradnutých peňazí získal Nathan “nie menej než 4 zisky:

 i) z predaja Wellingtonských cenných papierov;

 ii) z predaja zlata Wellingtonovi;

iii) z požičiavania peňazí zarobených za zlato;

iv) na poslaní zlata do Portugalska

V septembri začína kongres vo Viedni, ktorý trvá až do júna 1815. Rothschildovci dúfajú, že na ňom vytvoria akúsi “Ligu národov”. Diskusie sa točia okolo vytvorenia Európskej federácie, ktorú by tvorila skupina nezávislých kráľovstiev, ktoré by boli zviazané spoločnou administratívou, ktorá by, okrem iného, zaisťovala spoločnú obranu. V ich pláne bolo Švajčiarsko učinené neutrálnym štátom, ktorý mal slúžiť ako pokladnica pre ich financie. Ruský cár za plánmi na Európsku federáciu rozpoznal spiknutie Iluminátov a nesúhlasil s ňou a preto v roku 1915 podpísal s Rakúskom a Pruskom zmluvu Svätej Aliancie.

Zmluva zaručovala suverenitu akejkoľvek monarchie, ktorá sa bude držať kresťanských princípov v štátnych záležitostiach. Rakúsky minister zahraničia, princ Klemens Furst von Metternich, najvplyvnejší štátnik v Európe a Rothschildov agent, povedal, že jeho idea Európskej federácie si kladie za cieľ iba zachovať spoločenský poriadok, a že je presvedčený, že Alexander je choromyseľný. Pravým účelom kongresu vo Viedni pre Iluminátov bolo, vytvoriť federáciu, aby mohli získať politickú kontrolu nad väčšinou civilizovaného sveta.

Mnoho európskych vlád bolo u Rothschildovcov zadlžených, čo im dalo do rúk mocný nástroj. Ilumináti boli pri svojom prvom pokuse neobyčajne blízko k získaniu kontroly nad svetom. Hlava rodiny, Nathan Mayer Rothschild, očakával deň, kedy sa jeho rodina pomstí zničením cára a jeho rodiny, čo sa nakoniec uskutočnilo v roku 1917.

1815: Päť bratov Rothschildovcov pracuje spoločne na dodaní zlata Wellingtonovej armáde (cez Nathana v Anglicku) aj Napoleónovej armáde (cez Jacoba vo Francúzsku) a začínajú svoju politiku financovania oboch strán vo vojnách. Vďaka skutočnosti, že títo bratia mali banky rozšírené po celej Európe, dávalo im to možnosť vybudovať bezkonkurenčnú sieť tajných ciest a rýchlych kuriérov. Títo Rothschildový kuriéri boli jediný obchodníci, ktorí mali povolené prejsť cez anglickú aj francúzsku blokádu. Boli to tiež títo kuriéri, kto udržiaval Nathana Mayera Rothschilda informovaného o priebehu vojny, takže mohol používať túto spravodajskú službu, aby kupoval a predával zo svojej pozície pri výmene akcií v súlade s touto službou.

V tom čase boli britské cenné papiere volané konzuli a obchodovalo sa s nimi v priestoroch výmeny dlhopisov. Nathan Mayer Rothschild nariadil všetkým svojim pracovníkom v týchto priestoroch, aby začali predávať konzuli. Pred ostatnými obchodníkmi predstierali, že Británia prehrala vojnu a preto začali zúfalo predávať. Z toho dôvodu cena konzulov prudko klesla na hodnote a vtedy dal Nathan Mayer Rothschild tiché inštrukcie svojim pracovníkom, aby skúpili všetky konzuli, ktoré im prišli pod ruku. Keď dorazili správy o tom, že Británia v skutočnosti vojnu vyhrala, konzuli stúpli na cene dokonca ešte vyššie než boli pred koncom vojny, čím priniesli Nathanovi Mayerovi Rothschildovi zisk približne 20 ku 1.

Toto dalo Rothschildovcom úplnú kontrolu Britskej ekonomiky, v tom čase už finančného centra sveta po porážke Napoleona a prinútení Anglicka založiť Bank of England, ktorú kontroloval Nathan Mayer Rothschild. Nathan Mayer Rothschild neskôr vyhlásil: “Nezaujíma ma ktorá bábka je posadená na Anglický trón, aby vládla ríši, nad ktorou slnko nikdy nezapadá. Muž, ktorý kontroluje obeh peňazí v Británii, kontroluje celé Britské impérium a obeh peňazí v Británii kontrolujem ja.”

Rothschildovci používajú svoju kontrolu nad Bank of England aj na to, aby nahradili metódu posielania zlata z krajiny do krajiny a namiesto toho používajú svojich 5 bánk tiahnucich sa naprieč Európou, na zriadenie systému debetu a úveru, bankového systému známeho dnes.

1816: Výsada pre Bank of the United States je predĺžená na ďalších 20 rokov a Rothschildovci opäť kontrolujú obeh peňazí. Britská vojna proti Amerike kvôli tomu stála životy tisícok Britských a Amerických vojakov, ale Rothschildovci dostali svoju banku.

1818: Po zabezpečení masívnych pôžičiek vo Francúzsku v roku 1817 za účelom pomoci obnovy po ich ničivej porážke pri Waterloo, Rothschildový agenti kupujú obrovské čiastky francúzskych vládnych dlhopisov, spôsobiac, že ich cena vzrastá. 5 novembra hodia veľké množstvo na otvorený trh, čím spôsobujú, že ich hodnota prudko klesá a Francúzsko sa ocitá vo finančnej panike. Rothschildovci potom zasiahnu, aby sa chopili dodávky peňazí pre Francúzsko. Bolo to v tom istom roku, kedy boli Rothschildovci schopní požičať 5 000 000 libier Pruskej vláde.

1822: Rakúsky cisár urobil z piatich bratov Rothschildovcov barónov. Nathan Mayer Rothschild odmieta titul prijať.

1827: Sir Walter Scott vydáva svoju 9 zväzkovú knihu, Život Napoleóna, a v zväzku 2 uvádza, že Francúzska revolúcia bola plánovaná Iluminátmi (Adam Weishaupt) a financovaná peňažnými zmenárnikmi Európy (Rothschildovcami).

1828: Prezidentom sa stáva Andrew Jackson. (siedmy prezident Spojených štátov v rokoch 1829 až 1837) Jeho slogan znel: “Nech vládne ľud.” Jackson tvrdil: “Pokiaľ má Kongres podľa Ústavy právo vydávať papierové peniaze, bolo mu toto právo dané preto, aby ho používal a nie, aby ho udeľoval jednotlivcom alebo korporáciám.” Jackson povedal, že riadenie centrálnej banky “by bolo uskutočňované niekoľkými jednotlivcami nezávislými na vláde, ktorí by získali kontrolu nad pracovnou silou a príjmami väčšiny ľudí.” V priebehu prezidentskej kampane v roku 1828 Jackson pri prejave na adresu bankárov povedal: “Ste brloh zmijí. Mám v úmysle vaše hniezdo vypáliť a s pomocou Božou ho aj vypálim.”

1832: Senátom prešiel návrh zákona na novú zmluvu (4 roky pred vypršaním tej starej) pomerom 28-20 a Dolnou komorou pomerom 107-85 a každý vedel, ako sa Jackson zachová. Prezident banky Biddle sa vyhrážal: “Keď ho Jackson bude vetovať, ja budem vetovať jeho!” Jackson zmluvu vetoval a banku zrušil. Tajomníkovi štátnej pokladne nariadil, aby odstránil všetky vklady vlády z amerických bánk a uložil ich do štátnych bánk.

1835: 8 januára Jackson zaplatil poslednú splátku nášho národného dlhu a bol to jediný okamžik amerických dejín, kedy bol národný dlh zredukovaný na nulu a Spojené štáty boli schopné nahromadiť prebytok 35 miliónov dolárov, ktoré boli rozdelené medzi jednotlivé štáty. Nicholas P. Trist, prezidentov osobný tajomník, povedal: “Toto je koruna slávy Andrewa Jacksona a najdôležitejšia služba, akú kedy svojej vlasti preukázal.” Na prezidenta je spáchaný pokus o atentát, o ktorom neskôr vyhlásil, že vie, že zaň boli zodpovední Rothschildovci. Rothschildovci získavajú právo na ortuťové doly v Španielsku. Bolo to v čase najväčších ústupkov na svete a keďže ortuť bola nevyhnutným prvkom v rafinácii zlata a striebra, toto dalo Rothschildovcom prakticky svetový monopol.

1837: Rothschildovci posielajú ďalšieho zo svojich agentov do Ameriky. Volá sa August Belmont (pravým menom August Schonberg, príbuzný Seligmanovej rodiny z Frankfurtu). V roku 1829, ako pätnásťročný chlapec, začal pracovať pre banku vo Frankfurte a prejavil sa ako finančný génius. V roku 1832 bol povýšený a začal pracovať v banke v Neapoli, takže mohol byť plne začlenený do medzinárodného bankovníctva. Jeho poslaním bolo vyvolávať finančné problémy v južných bankách. Riadil banku v New York City a stal sa vedúcou postavou vo finančných kruhoch tým, že kúpil obligácie vlády a neskôr sa stal finančným poradcom prezidenta.

Po svojich rokoch boja proti Rothschildovcom a ich americkej centrálnej banke, Prezident Andrew Jackson napokon uspeje vo vyhnaní Rothschildovej banky z Ameriky. Trvalo až do roku 1913, kedy boli Rothschildovci opäť schopní zriadiť svoju tretiu centrálnu banku v Amerike, v podobe Federálnej rezervy.

1836: Zomiera Nathan Mayer Rothschild.

1838: Amschel Mayer Rothschild prehlasuje: Dovoľte mi vydávať a kontrolovať peniaze národa a ja sa nebudem zaujímať o to, kto tvorí jeho zákony.

1840: Rothschildovci sa stávajú maklérmi zlata anglickej banky. Zakladajú kancelárie v Kalifornii a Austrálii.

1841: Prezident John Tyler (desiaty prezident Spojených štátov v rokoch 1841 až 1845) vetuje zákon o obnove výsady pre Bank of the United States. Obdrží stovky listov s vyhrážkami, že bude zavraždený.

1844: Salomon Mayer Rothschild kupuje United Coal Mines vo Vítkoviciach a rakúskouhorskú spoločnosť s vysokými pecami, ktorá patrí medzi najvyšších 10 v svetových priemyselných spoločnostiach. Benjamin Disraeli (ktorý sa neskôr stal dvakrát britským ministerským predsedom) vydáva Coningsby, v ktorom charakterizuje Nathana Mayera Rothschilda ako “pána a majstra peňažných trhov celého sveta a samozrejme prakticky pána a majstra všetkého ostatného. Doslova držal v hrsti príjem Severného Talianska a monarchovia a ministri všetkých krajín sa uchádzali o jeho rady a boli usmerňovaní jeho návrhmi.”

1845: Andrew Jackson (siedmy prezident Spojených štátov) zomiera. Tento veľký vlastenec zanecháva inštrukcie vo svojej záveti, aby mal na svojom náhrobnom kameni vyryté, “Zabil som Banku”, odkaz na to, že v roku 1938 vypudil z krajiny druhú centrálnu banku Rothschildovcov. Jacob (James) Mayer Rothschild, teraz známy pod menom Barón James de Rothschild získava kontrakt na stavbu prvej veľkej železnice naprieč krajinou. Bola nazvaná Chemin De Fer Du Nord a spočiatku viedla  z Paríža do Valenciennesand, neskôr sa spojila s rakúskou sieťou železníc, ktorú dal postaviť jeho brat Salomon Mayer Rothschild.

1847: Lionel De Rothschild si berie dcéru svojho strýka, Kalmanna (Carla) Mayera Rothschilda a vo voľbách získava parlamentné kreslo pre City of London. Požiadavkou na vstup do parlamentu bolo odprisahať prísahu na skutočnú kresťanskú vieru. Lionel de Rothschild toto odmietol, keďže bol Žid, a tak jeho kreslo v parlamente zostalo prázdne 11 rokov, až pokým bola povolená nová prísaha.

1848: Zomiera Eva Hanau, manželka Amschela Mayera Rothschilda.

1849: Zomiera Gutele Schnaperová, manželka Mayera Amschela Rothschilda. Pred svojou smrťou vyhlásila: Ak by moji synovia nechceli vojny, nebolo by žiadnych.”

1850: V tomto desaťročí začínajú stavby panstiev v Mentmore v Anglicku a Ferrières vo Francúzsku, a po svete ich bude nasledovať viac Rothschildovských usadlostí, všetky naplnené umeleckými dielami.

1852: N.M. Rothschild & Synovia začínajú rafinovať zlato a striebro pre Royal Mint, Bank of England a iných medzinárodných zákazníkov.

1853: Nathaniel de Rothschild, synovec Jacoba (Jamesa) Mayera Rothschilda, kupuje Château Brane Mouton, vinohrad v Bordeaux a premenúva ho na Château Mouton Rothschild.

1854: Zomiera Caroline Sternová, manželka Salomona Mayera Rothschilda.

1855: Zomiera Amschel Mayer Rothschild. Zomiera Salomon Mayer Rothschild. Aj Kalmann (Carl) Mayer Rothschild zomiera.

1858: Lionel De Rothschild napokon zasadá na svoje miesto v parlamente, keď je požiadavka prísahy na skutočnú kresťanskú vieru rozšírená aj na iné prísahy. Stáva sa prvým židovským členom Britského parlamentu.

1861: Prezident Abrahám Lincoln (16 prezident Spojených štátov od roku 1860 do jeho zavraždenia v roku 1865) kontaktuje Rothschildovcov v pokuse získať pôžičky na podporu prebiehajúcej Americkej občianskej vojny. Rothschildovci súhlasia pod podmienkou, že Lincoln povolí výsadu na založenie ďalšej centrálnej banky Spojených štátov a je pripravený platiť úroky vo výške 24% až 36% zo všetkých požičaných peňazí. Lincoln je veľmi nahnevaný kvôli tejto výške úroku a tak dáva vytlačiť svoje vlastné úrokom nezadlžené peniaze a informuje verejnosť, že toto je teraz platidlo pre verejné a súkromné dlhy.

1862: Do apríla je vytlačených a rozšírených 449 338 902 dolárov Lincolnových úrokom nezadlžených peňazí. Prehlasuje: Dali sme ľuďom tejto republiky najväčšie požehnanie aké kedy dostali, ich vlastné papierové peniaze na platenie ich vlastných dlhov. V tom istom roku noviny The Times of London prinášajú príbeh, obsahujúci nasledujúce prehlásenie: Ak by sa tá zlomyseľná finančná politika, ktorá má svoj pôvod v Severoamerickej republike mala stať zatvrdnutou vo svojom upevňovaní, potom sa táto vláda vybaví svojimi vlastnými peniazmi bez výdavkov. Vyplatí si dlhy a bez dlhov aj zostane. Bude mať všetky peniaze potrebné na pokračovanie svojho obchodu. Stane sa prosperujúcou nad rámec precedensu v dejinách civilizovaných vlád sveta. Mozgy a bohatstvo všetkých krajín pôjdu do Severnej Ameriky. Tá vláda musí byť zničená, kým ona nezničí každú monarchiu na planéte.

1863: Rothschildov bankový dom v talianskom Neapole, C. M. de Rothschild e figli, zatvára, po zjednotení Talianska. Rothschildovci využívajú jedného zo svojich agentov v Amerike, Johna D. Rockefellera, aby vytvoril obchod s ropou, ktorý sa bude volať Standard Oil, ktorý nakoniec prevládne nad všetkou svojou konkurenciou.

1864: Prezident Abrahám Lincoln spoznáva ruského Cára, Alexandra II (1855 – 1881), ktorý mal tiež problémy s Rothschildovcami, keď odmietal ich neustále pokusy o založenie centrálnej banky v Rusku. Prezident Lincoln žiada Cára o pomoc v občianskej vojne a Cár posiela časť svojej flotily, aby zakotvila pri New Yorku a inej časti Kalifornie. Cár dáva jasne najavo Britom, Francúzom a Španielom, že ak zaútočia na ktorúkoľvek stranu, Rusko zaujme pozíciu po boku prezidenta Lincolna. Lincoln následne víťazí v občianskej vojne.

1865: Vo vyhlásení pred Kongresom prezident Abrahám Lincoln uvádza: Mám dvoch veľkých nepriateľov, Južnú armádu pred sebou a finančné inštitúcie za sebou. Z týchto dvoch, tá za mnou je mojim najväčším nepriateľom. Neskôr toho istého roku je Lincoln zavraždený. Nathaniel de Rothschild sa stáva členom parlamentu pre Aylesbury v Buckinghamshire.

1868: Jacob (James) Mayer Rothschild zomiera, krátko po kúpe Château Lafite, jednej zo štyroch najväčších špičkových viníc vo Francúzsku. Je posledným synom Mayera Amschela Rothschilda.

1869: Rothschildovci sa v Londýne stretávajú s Morganom a Drexelom (synom zakladateľa najvplyvnejšieho bankového domu vo Philadelphii) a prostredníctvom spoločnosti Northern Securities Corporation začína upevňovanie moci a vplyvu Rothschildovcov v Spojených štátoch. Morgan pokračuje v partnerstve, ktoré začalo, keď jeho otec fungoval ako dvojitý agent pre Rothschildovcov a pre vládu USA.

1870: Zomiera Nathaniel de Rothschild.

1873: Stratové medené bane Rio Tento v Španielsku sú kúpené skupinou zahraničných finančníkov vrátane Rothschildovcov. Tieto bane predstavujú najväčšie zásoby mede v Európe.

1875: N. M. Rothschild & Synovia podnikajú vydanie akcií na získanie kapitálu na prvý projekt tunela cez kanál na prepojenie Francúzska a Anglicka, kde polovica kapitálu pochádza od Rothschildom vlastnenej Compagnie du Chemin de Fer du Nord. Tento rok tiež Rothschildovci zaisťujú ministerskému predsedovi Benjaminovy Disraelimu financie pre Britskú vládu, aby získali hlavný podiel na stavbe Suezského Prieplavu. Táto dohoda bola uskutočnená vo veľkej tajnosti Lionelom De Rothschildom. ¨

1876: Otto von Bismarck vyhlasuje: Rozdelenie Spojených štátov do dvoch federácií rovnakej sily bolo rozhodnuté dlho pred občianskou vojnou vysokými finančnými silami v Európe. Títo bankári sa obávali, že Spojené štáty, ak zostanú v jednom celku ako jeden národ, dosiahnu ekonomickú a finančnú nezávislosť, ktorá by zmarila svetovú finančnú nadvládu bankárov. Hlas Rothschildovcov prevládol. Predvídali obrovskú korisť ak dokážu nahradiť dve nevýrazné demokracie, zadlžené finančníkom, dynamickou republikou, sebaistou a sebestačnou. Preto vyslali svojich vyslancov, aby využívali otázku otroctva a tak zväčšovali priepasť medzi dvoma časťami Republiky.

1881: Prezident James A. Garfield (20 prezident Spojených štátov, ktorý bol vo funkcii len 100 dní) prehlásil dva týždne pred svojim zavraždením nasledovné: Ktokoľvek kontroluje obeh peňazí v našej krajine je absolútnym vládcom všetkého priemyslu a obchodu…..a keď si uvedomíte, že celý systém je veľmi ľahko kontrolovaný, či už tak či onak, niekoľkými mocnými mužmi na vrchole, nie je ani nutné vám hovoriť ako vznikajú obdobia inflácie a ekonomickej krízy. Edmondovi Jamesovi de Rothschildovi sa narodí syn Maurice de Rothschild.

1883: Po vykopaní 6000 stôp tunela La Manš, Britská vláda projekt zastavuje, uvádzajúc skutočnosť, že by bol hrozbou pre bezpečnosť Británie.

1885: Nathaniel Rothschild, syn Lionela De Rothschilda, sa stáva prvým židovským členom snemovne lordov a je mu udelený titul Lord Rothschild.

1886: Francúzska banka Rothschildovcov, de Rothschild Frères získava značné čiastky ruských ropných polí a vytvára Kaspickú a Čiernomorskú petrolejovú spoločnosť, ktorá sa rýchlo stáva druhou najväčšou v ťažbe ropy.

1887: Rothschildovci financujú zlúčenie diamantových dolov v Kimberley v Južnej Afrike. Následne sa stávajú najväčšími podielnikmi v tejto spoločnosti, De Beers, a dolujú drahé kamene v Afrike a Indii.

1888: Narodila sa Noémie Halphenová, budúca manželka Mauricea de Rothschilda.

1891: Britský robotnícky vodca urobí nasledujúce prehlásenie na tému Rothschildovci: Táto krv cicajúca banda bola v tomto storočí príčinou nevýslovného darebáctva a utrpenia v Európe a svoj ohromný majetok nahromadila vďaka podnecovaniu vojen medzi štátmi, ktoré nikdy nemali mať medzi sebou nezhody. Kedykoľvek je v Európe problém, kdekoľvek sa šíria fámy o vojne a mysle ľudí sú vydesené strachom zo zmeny a kalamity, môžete si byť istí, že krivonosy Rothschild je niekde nablízku v oblasti nepokojov.” Podobné komentáre robia Rothschildovcom starosti a tak ku koncu 19. storočia kupujú spravodajskú agentúru Reuters, aby mali nejakú kontrolu nad médiami.

1895: Edmond James de Rothschild, najmladší syn Jacoba (Jamesa) Mayera Rothschilda navštevuje Palestínu.

1898: Zomiera Ferdinand de Rothschild.

1901: Rothschildov bankový dom vo Frankfurte, M. A. von Rothschild und Söhne, je zatvorený, pretože nie je žiadny mužský dedič, ktorý by ho prevzal.

1902: Narodil sa Philippe de Rothschild.

1906: Kvôli rastúcej nestabilite v regióne a zvyšujúcej sa konkurencii od Standard Oil, Rothschildovci predávajú Kaspickú a Čiernomorskú petrolejovú spoločnosť spoločnostiam Royal Dutch a Shell.

1907: Rothschild a Jacob Schiff, hlava bankového domu Kuhn, Loeb and Co., v prejave pred newyorskou obchodnou komorou varuje, že: Buď budeme mať centrálnu banku s dostatočnou kontrolou finančných zdrojov, alebo táto krajina podstúpi najvážnejšiu a najďalekosiahlejšiu peňažnú paniku vo svojich dejinách. Náhle sa Amerika ocitne uprostred ďalšej typickej radovej Rothschildovcami zosnovanej finančnej krízy, ktorá ako zvyčajne ruinuje životy nevinných ľudí po celej Amerike a prináša miliardy pre Rothschildovcov.

1909: Maurice de Rothschild si berie Noémie Halphenovú.

1911: John F. Hylan, vtedy starosta New Yorku, vyhlasuje: Skutočná hrozba pre našu republiku je neviditeľná vláda, ktorá ako obrovská chobotnica rozprestiera svoje slizké chápadlá nad našim mestom, štátom a národom. Na čele je malá skupina bankových domov, na ktorej členov sa všeobecne odkazuje ako na medzinárodných bankárov.

1912: V decembrovom vydaní časopisu “Truth, (Pravda)” George R. Conroy píše o bankárovi Jacobovi Schiffovi: Pán Schiff je hlavou veľkého súkromného bankového domu Kuhn, Loeb, a spol., ktorý predstavuje Rothschildové záujmy na tejto strane Atlantiku. Je opisovaný ako finančný stratég a roky je finančným sprostredkovateľom veľkej sily zvanej Standard Oil. Bol ruka v ruke s Harrimanovcami, Gouldovcami a Rockefellerovcami vo všetkom ich podnikaní pri stavba železníc a stal sa ústrednou silou v železničnej a finančnej moci v Amerike.”

1913: Rothschildovci zriaďujú svoju poslednú (fungujúcu dodnes) centrálnu banku v Amerike, Federálnu Rezervu. Kongresman Charles Lindbergh uvádza po prijatí Zákona o Federálnej Rezerve 23 decembra nasledovné: Tento zákon potvrdzuje najgigantickejší trust na svete. Keď prezident podpíše tento zákon, bude zlegalizovaná neviditeľná vláda peňažnej moci…..Týmto bankovým a menovým zákonom je páchaný najväčší zločin v dejinách. Je dôležité poznamenať, že Federálna Rezerva je súkromná spoločnosť a nie je ani federálna ani nemá žiadne rezervy. Opatrne sa odhaduje, že zisky presahujú 150 miliárd dolárov ročne a Federálna Rezerva nikdy vo svojej histórii nezverejnila svoje kontá.

1914: Rothschildovci už kontrolujú tri európske spravodajské agentúry, Wolff (1849) v Nemecku, Reuters (1851) v Anglicku a Havas (1835) vo Francúzsku. Rothschildovci využívajú agentúru Wolff na vmanipulovanie Nemcov do zápalu vojny. Od tejto chvíle sú Rothschildovci len zriedkakedy zmieňovaní v médiách, pretože teraz už médiá vlastnia.

1918: Rothschildovci nariadia popravu Cára Nikolasa II a celej jeho rodiny v Rusku Bolševikmi, ktorých kontrolujú. Toto je odplata Rothschildovcov (okrem iného) za to, že Cár Alexander II podporoval prezidenta Abraháma Lincolna v roku 1864. Je pre nich veľmi dôležité zavraždiť celú rodinu vrátane žien a detí, aby ukázali svetu, že toto sa stane, ak niekedy skrížite cestu Rothschildovcom.

1919: Po skončení prvej svetovej vojny sa koná Versailleská mierová konferencia, ktorá má rozhodnúť o výške reparácií, ktoré musí Nemecko zaplatiť víťazom.  Hostiteľom tejto konferencie je jej šéf, Barón Edmund de Rothschild. 29 marca prinášajú noviny Times v Londýne správy o bolševikoch v Rusku: Jednou zo zvláštnych čŕt bolševického hnutia je vysoké percento neruských skupín medzi jeho vodcami.  Je oznámené, že Rothschildovci sú nahnevaní na Rusov preto, lebo neboli pripravení umožniť im založenie centrálnej banky vo svojom národe. Preto zhromaždili skupiny špiónov a poslali ich do Ruska, aby tam vyvolávali podporu pre revolúciu.  N. M. Rothschild & Synovia dostávajú trvalú úlohu určovať denne svetovú cenu zlata. To sa koná v kanceláriách City of London, denne o 11:00, v rovnakej miestnosti až do roku 2004.

1920: Winston Churchillpíše článok do Illustrated Sunday Herald, s dátumom 8 február: “Od dní Spartaka-Weishaupta až ku Karlovi Marxovi a Trockému (Rusko), Bélovi Kunovi (Maďarsko), Rose Luxemburgovej (Nemecko) a Emme Goldmanovej (USA), toto celosvetové sprisahanie na prevrátenie civilizácie a rozriedenie spoločnosti na základe spomaleného vývoja, závistlivej zlomyseľnosti a nemožnej rovnosti neustále rastie… a teraz nakoniec táto skupina výnimočných osobností z podsvetia veľkých miest Európy a Ameriky strhla Ruský národ za vlasy a stala sa prakticky neochvejným pánom ohromného impéria.”

1926: N. M. Rothschild & Synovia refinancujú Spoločnosť Podzemných Elektrických Dráh v Londýne, ktorá má rozhodujúci podiel v celom londýnskom systéme podzemnej prepravy. Maurice de Rothschild má syna, Edmonda de Rothschilda.

1934: Sú reformované švajčiarske bankové zákony o utajení a stáva sa zločinom, za ktorý je možné ísť do väzenia, ak akýkoľvek bankový úradník poruší tajomstvo banky. Všetko toto je prípravou na Rothschildovcami pripravovanú Druhú svetovú vojnu v ktorej ako zvyčajne financujú všetky strany. Zomiera Edmond de Rothschild.

1938: Rakúsky bankový dom Rothschildovcov vo Viedni, S. M. von Rothschild und Söhne, je zatvorený následkom nacistickej okupácie Rakúska.

1939: I.G. Farben, vedúci svetový výrobca chemikálií a najväčší nemecký výrobca ocele dramaticky zvyšujú svoju výrobu. Táto zvýšená produkcia je takmer výlučne použitá na zbrojenie Nemecka na Druhú svetovú vojnu. Táto spoločnosť bola kontrolovaná Rothschildovcami.

1940: Hansjurgen Koehler vo svojej knihe, “Vo vnútri Gestapa,” uvádza nasledujúce o Márii Anne Schicklgruberovej, Hitlerovej starej matke: “Malá slúžka??.prišla do Viedne a stala sa domácou slúžkou??.v sídle Rothschildovcov??.a Hitlerovho neznámeho starého otca by bolo pravdepodobne treba hľadať v tomto skvostnom dome.” Toto potvrdzuje aj Walter Langer vo svojej knihe, “Hitlerova myseľ,” v ktorej uvádza: “……..otec, Alois Hitler, bol nemanželským synom Márie Anny Schicklgruberovej??.Mária Anna Schicklgruberová žila vo Viedni v čase keď otehotnela. V tom čase bola zamestnaná ako slúžka v dome baróna Rothschilda. Hneď ako jej rodina zistila, že je tehotná, bola poslaná späť domov…..kde sa narodil Alois.”

1948: Na jar tohto roku Rothschildovci podplácajú prezidenta Harryho S. Trumana (33 prezidenta Spojených štátov v rokoch 1945 až 1953) dvoma miliónmi dolárov na jeho kampaň, aby uznal Izrael ako suverénny štát.

1953: N. M. Rothschild & Synovia zakladajú British Newfoundland Corporation Limited na získanie 60,000 štorcových míľ pôdy v kanadskom Newfoundland, ktorá zahŕňa elektráreň využívajúcu silu z Hamiltonových (neskôr premenovaných na Churchillových) vodopádov. V tom čase to bol najväčší stavebný projekt, akého sa kedy ujala súkromná spoločnosť.

1955: Edmond de Rothschild zakladá v Paríži Compagnie Financiere.

1957: James de Rothschild zomiera a je oznámené (Rothschildovcami vlastnenými médiami), že odkázal veľkú sumu peňazí pre štát Izrael na stavbu ich budovy parlamentu, Knessetu.

1962: de Rothschild Frères zakladajú Imétal ako zastrešujúcu spoločnosť pre všetky ich obchodné záujmy v ťažbe minerálov. Frederic Morton vydáva svoju knihu, Rothschildovci, v ktorej uvádza: Hoci kontrolujú veľké množstvo priemyselných, obchodných, ťažobných a turistických korporácií, ani jedna z nich nenesie meno Rothschild. Vzhľadom na to, že sú to súkromné spoločenstvá, domy rodiny nikdy nemusia (a ani to nerobia) zverejňovať čo i len jedinú stránku o ich majetku, alebo akúkoľvek správu o ich finančných podmienkach. Tento prístup odhaľuje skutočný cieľ Rothschildovcov, odstrániť všetku konkurenciu a vytvoriť svoj vlastný svetový monopol.

1963: 4 júna prezident John F. Kennedy (35 prezident Spojených štátov v rokoch 1961 až 1963) podpisuje zákon 11110, ktorý vracia vláde Spojených štátov moc vydávať peniaze, bez toho aby šiel cez Rothschildovcami vlastnenú Federálnu Rezervu. O menej než 6 mesiacov, 22 novembra, je prezident Kennedy zavraždený kvôli tomu istému dôvodu prečo bol zavraždený Abrahám Lincoln v roku 1865. Chcel tlačiť americké peniaze pre Američanov, v protiklade k ziskuchtivej cudzej elite vojnových štváčov.

Tento zákon 11110 je zrušený prezidentom Lyndonom Bainesom Johnsonom (36 prezidentom Spojených štátov v rokoch 1963 až 1969) Edmond de Rothschild zakladá vo Švajčiarsku La Compagnie Financière (LCF). Táto spoločnosť sa neskôr vyvinie do investičnej banky s mnohými pobočkami. Berie si tiež ženu menom Nadine a majú spolu syna Benjamina de Rothschilda.

1967: de Rothschild Frères sa premenuje na La Banque Rothschild.

1968: Zomiera Noémie Halphenová, manželka Mauricea de Rothschilda.

1970: Britský ministerský predseda Edward Heath menuje Lorda Victora Rothschilda za riaditeľa svojej politickej jednotky. Zatiaľ čo je na tomto poste, Británia vstupuje do Európskeho spoločenstva národov.

1973:  Projekty British Newfoundland Corporation a Churchill Falls spoločnosti N. M. Rothschild & Synovia v Newfoundland sú dokončené. N. M. Rothschild & Synovia tiež vytvárajú novú časť tzv. asset management (manažment aktív) spoločnosti, ktorá obchoduje celosvetovo. Z tohto napokon vzišla spoločnosť Rothschild Private Management Limited. Edmond de Rothschild, pravnuk Jacoba (Jamesa) Mayera Rothschilda, kupuje malomeštiacke vinice Clarke v Bordeaux.

1980: Začína celosvetový fenomén privatizácie. Rothschildovci za ním stoja od samého začiatku, aby sa zmocnili kontroly nad všetkým verejne vlastneným majetkom na celom svete.

1981: Banque Rothschild je znárodnená Francúzskou vládou. Nová banka sa volá Compagnie Européenne de Banque. Rothschildovci následne zakladajú nástupcu tejto francúzskej banky, Rothschild & Cie Banque (RCB), ktorá sa neskôr stane vedúcim francúzskym investičným domom.

1985: N. M. Rothschild & Synovia odporúčajú Britskej vláde privatizáciu Britského plynárenského priemyslu. Následne vláde odporúčajú aj privatizáciu prakticky všetkého štátom vlastneného majetku vrátane Britskej ocele, Britského uhlia, všetkých Britských regionálnych elektrární a všetkých Britských regionálnych vodární.

1987: Edmond de Rothschild vytvára the World Conservation Bank, ktorá je navrhnutá na to, aby prenášala dlh z krajín tretieho sveta do banky a obratom tieto krajiny budú banke dávať svoju pôdu. Dôvodom je, aby Rothschildovci mohli získať kontrolu nad tretím svetom, ktorý predstavuje 30% povrchu Zemskej súše.

1988: Zomiera Philippe de Rothschild.

1989: Londýnski a Parížski Rothschildovci oznamujú uvedenie novej dcérskej spoločnosti, Rothschild GmbH, v nemeckom Frankfurte.

1995: Bývalý vedec na poli atómovej energie, Dr Kitty Little tvrdí, že Rothschildovci už kontrolujú 80% svetových zásob uránu, čo im dáva monopol v oblasti nukleárnej energie.

1996: Amschel Rothschild, 41, je zaškrtený šnúrou vo svojej hotelovej izbe v Paríži. Francúzsky ministerský predseda prikazuje francúzskej polícii, aby uzavrela vyšetrovanie a Rupert Murdoch dáva svojim redaktorom a riaditeľom správ po celom svete pokyny, aby to označili za srdcový infarkt, alebo samovraždu, ak už sa o tom vôbec musia zmieňovať.

1997: Edmond de Rothschild zomiera v Ženeve na emfyzém (pľúcnu chorobu).

1998: Vo Frankfurte, teda meste z ktorého pochádzajú Rothschildovci, je zriadená Európska centrálna banka.

2001: 11 septembra je Britániou, Amerikou a Izraelom zorganizovaný útok na Svetové Obchodné Centrum, na príkaz Rothschildovcov, ako zámienka na odstránenie slobody ľudí po celom svete výmenou za bezpečnosť, presne tak, ako to urobili z ohňom v budove Reichstagu v Nemecku v 30 rokoch. Útoky použijú tiež na získanie kontroly nad niekoľkými národmi sveta, ktoré nedovoľujú zriadenie Rothschildových centrálnych bánk a tak menej ako mesiac po týchto útokoch americké ozbrojené sily útočia na Afganistan, ktorý je jedným z iba 7 národov, ktorý ešte nemá Rothschildovcami kontrolovanú centrálnu banku. Týždeň pred útokmi na WTC je Zim Shipping Company presťahovaná zo svojich kancelárií vo WTC, porušiac svoj kontrakt a stojac spoločnosť 50 000 dolárov. Nikdy nebol uvedený žiadny dôvod, ale Zim Shipping je spolovice vlastnený štátom Izrael. (Rothschildovcami)

2003: Spojené štáty podnikajú útok na Irak, ktorý je teraz jedným zo šiestich národov, ktorý nemá Rothschildovcami kontrolovanú centrálnu banku.

2005: 7 júla je spáchaný bombový útok na Londýnsku sieť metra. Izraelský minister financií, Benjamin Netanyahu, je v Londýne v čase útokov, aby sa zúčastnil ekonomickej konferencie v hotely nad stanicou metra, kde sa majú výbuchy odohrať, namiesto toho však zostáva vo svojej hotelovej izbe, po tom čo je informovaný pracovníkmi izraelskej tajnej služby, že sa očakávajú útoky. Na celom svete teraz zostáva už len 5 národov bez Rothschildovcami kontrolovanej centrálnej banky.

Záver Americká a britská spravodajská služba zdokumentovali dôkazy, že Dom Rothschildovcov a ďalší medzinárodní bankári financovali obe strany vo všetkých vojnách od Americkej revolúcie. Finančník Haym Solomon, ktorý podporoval patriotov v priebehu Americkej revolúcie a neskôr požičiaval peniaze Jamesovi Madisonovi, Thomasovi Jeffersonovi a Jamesovi Monroeovi, bol agentom Rothschildovcov. Ako som sa už zmienil, počas napoleonských vojen jedna vetva rodiny financovala Napoleona, zatiaľ čo druhá vetva podporovala Veľkú Britániu, Nemecko a ďalšie národy.

Rothschildovci pôsobia v oblasti v srdci Londýna, ktorá je známa ako ‘The City’. Leží na severnom brehu Temže a zaujíma plochu 677 akrov alebo jednej štvorcovej míle (je tiež známa ako “najbohatšia štvorcová míľa na svete”). Je doslova stredom finančného sveta. Všetky dôležité britské banky tu majú svoje hlavné kancelárie, rovnako ako pobočky 385 zahraničných bánk, vrátane 70 zo Spojených štátov. Môžeme tu nájsť Bank of England, burzu, Lloyd’s of London, Baltic Exchange (námorná preprava), Fleet Street (domov nakladateľských a novinových akcií), London Commodity Exchange (obchod s kávou, kaučukom, cukrom a vlnou) a London Metal Exchange.

Od zriadenia súkromne vlastnenej Bank of England sa ‘The City’ stalo miestom s posledným slovom v záležitostiach krajiny, zatiaľ čo ministerský predseda, kabinet a parlament sa stali len fasádou skutočnej moci. Je známe, že Rothschildovci stoja za zjednocovaním všetkých národov Európy do jedného politického celku, Európskej Únie, ktorý je ďalším krokom smerom k jednotnej svetovej vláde.

Zdroj: www.matrix-2001.cz

„Chcete-li být otroky bank a platit si náklady svého vlastního otroctví? Pak je nechte vytvářet peníze…“ Josiah Stamp, guvernér Bank of England, 1920

Co jsou to peníze?

1) Co jsou peníze? Jak jsou vytvářeny a kdo je vytváří?
2) Proč je skoro každý až po uši v dluzích … jednotlivci, firmy i celé národy?
3) Proč nemůžeme uspokojovat naše denní potřeby – domy, nábytek, auta, atd. bez půjček?
4) O kolik by mohly klesnout ceny a vzrůst platy, kdyby firmy nemusely platit velké částky na úrocích, které tak musí přidat ke svým nákladům na zboží a služby, které dodávají?
5) O kolik by se mohly snížit daně a zvýšit prostředky na veřejné služby, jako zdravotnictví a vzdělání, pokud by vlády mohly vydávat peníze samy, místo aby si je půjčovaly za úrok od soukromých bank?

„Chcete-li být otroky bank a platit si náklady svého vlastního otroctví? Pak je nechte vytvářet peníze…“ Josiah Stamp, guvernér Bank of England, 1920

Peníze jsou jednoduše prostředek, který používáme pro směnu zboží a služeb.

• Bez nich by koupě a prodeje byly nemožné, kromě přímé směny.
• Bankovky a mince jsou ve své podstatě prakticky bezcenné. Berou na sebe hodnotu jako peníze jen proto, že my všichni je akceptujeme, když nakupujeme a prodáváme.
• Pro udržení obchodu a ekonomické aktivity musí být k dispozici dostatek média pro směnu zvanou peníze, které umožní aby se toto všechno mohlo odehrávat.
• Když je jich dostatek, ekonomika roste. Když je jich nedostatek, nastane pokles.
• Za Velké hospodářské krize lidé chtěli pracovat, chtěli zboží a služby, všechny suroviny pro průmysl byly k dispozici atd. Avšak národní hospodářství se zhroutilo, protože v něm bylo v oběhu příliš málo peněz.
• Jediný rozdíl mezi růstem a propadem, prosperitou a recesí, je zásoba oběživa.
• Někdo musí být odpovědný za to aby zajistil dostatek peněz v oběhu, aby mohly být pokryty všechny koupě a prodeje, které mezi lidmi probíhají.
• Každý národ má k tomuto účelu centrální banku – v Británii je to Bank of England, ve Spojených státech Federální Rezervy (FED).
• Centrální banky působí jako bankéř pro komerční banky a vládu – například stejně jako jednotlivci a firmy v Británii mají účty u komerčních bank, mají komerční banky a vláda účty v Bank of England.

DNEŠNÍ „PENÍZE“ VYTVOŘENÉ SOUKROMÝMI ZÁJMY PRO SOUKROMÝ ZISK

„Nechte mě vydávat a kontrolovat peníze národů, a nebude mi záležet na tom, kdo píše zákony.“ Mayer Amschel Rothschild (bankéř) 1790

1. Centrální banky nejsou řízeny zvolenými zástupci, ale velkou měrou SOUKROMÝMI ZÁJMY ze světa komerčního bankovnictví.
2. V Británii dnes bankovky a mince tvoří jen 3% z celkové peněžní zásoby, oproti 50% v roce 1948.
3. Zbývajících 97% je v oběhu jako úvěry –  osobní a firemní půjčky, hypotéky, dočasné úvěry, atd., poskytnuté komerčními bankami a finančními institucemi – za které se platí úrok. Tento vzor se opakuje po celé zeměkouli.
4. Banky jsou firmy vytvářející zisk z úroků z půjček, které poskytnou. Od té doby, kdy pouze ony rozhodují komu půjčí, efektivně rozhodují o tom, co se bude vyrábět, kde se to bude vyrábět a kdo to bude vyrábět, vše na bázi ziskovosti pro banku, bez ohledu na to, co je prospěšné pro společnost.
5. V dnešní situaci, kdy úvěry vytvořené bankami činí 97% peněžní zásoby, jsou takto celé ekonomiky směrovány k vytváření zisku finančním institucím. Toto je skutečná moc, zřídka rozpoznaná nebo pochopená, které jsme podřízeni všichni, včetně vlád po celém světě.
6. Naše peníze, místo aby byly bezúročně poskytovány jako prostředek směny, teď odvádíme jako dluh vůči bankéřům, a zatím co jim to skýtá obrovský zisk, moc a kontrolu, my všichni zápasíme s rostoucím břemenem dluhu…
7. Tím, že poskytují úvěry těm, které schválí, a odepřou těm, kteří se jim nelíbí, mohou mezinárodní bankéři vytvořit boom nebo krach a podporovat nebo podkopávat vlády.
8. Je mnohem méně riskantní vytvářet půjčky, než investovat do reálného podniku. Úrok je splatný bez ohledu na úspěch podniku. Jestliže firma selže nebo nemůže splácet úroky, banka zabaví dlužníkův majetek.
9. Půjčování si je extrémně drahé pro dlužníky, kteří nakonec mohou splatit 2 nebo 3–násobek sumy, kterou si původně půjčili.
10. Peníze, které půjčují, vytvářejí banky z ničeho – vysvětlení, že vše, co banka dělá, je jen půjčování peněz uložených u ní jinými lidmi, je velice zavádějící.

PENÍZE VYTVOŘENÉ JAKO DLUH

• Nerozlišíme mezi 25 miliardami liber v oběhu ve formě bankovek a mincí (vydaných vládou) a 680 miliardami liber ve formě úvěrových účtů, dočasných úvěrů, atd. (vytvořených bankami apod.).
• Se 100 librami hotovosti ve vaší peněžence je zacházeno naprosto stejně jako se 100 librami na vašem běžném účtu či kontokorentem, který vám umožňuje přečerpání účtu ve výši 100 liber. Za vše si můžete koupit zboží.
• V roce 1948 jsme měli 1,1 miliardy liber v bankovkách a mincích a 1,2 miliardy půjček, atp., vytvořených bankami – v roce 1963 už  to ale byly 3 miliardy v hotovosti a 14 miliard v bankami vytvořených půjčkách, atd.
• Vlády v průběhu let jednoduše vydaly více bankovek a mincí, aby pokryly inflaci, ale dnešních 680 miliard v bankami vytvořených půjčkách představuje enormní nárůst, který inflaci dokonce umožňuje.
• Jak vznikly tyto nové „peníze“ ve formě půjček apod., které jsou rovnocenné s bankovkami a mincemi?

„Proces, kterým banky vytvářejí peníze je tak jednoduchý, že to nejde na rozum.“ Profesor. J. K. Galbraith

Jak se to dělá? Zjednodušený příklad

• Vezměme si hypotetickou malou banku. Má deset vkladatelů/spořilů, z nichž každý si uložil 500.
• Banka jim dluží 5000 a má oněch 5000, aby mohla vyplatit to, co dluží (bude držet oněch 5000 na účtu u Státní banky –  to, co má na tomto účtu, se nazývá likvidní aktiva).
• Podnikatel Lojza si jde vzít od banky půjčku 5000, která mu má pomoci rozběhnout podnik.
• Ta je mu poskytnuta za podmínky, že ji za 12 měsíců splatí – plus 10% úrok – více o tom později.
• Je otevřen nový účet na Lojzovo jméno. Nic na něm není, nicméně banka mu dovolí čerpat a utratit 5000.
• Vkladatelé nejsou o půjčce spraveni. Není jim řečeno, že jejich peníze už pro ně nadále nejsou k dispozici –  Částky na jejich účtech ale nebyly redukovány a převedeny na Lojzův účet.
• Poskytnutím této půjčky zvýšila banka svá pasiva na 10 000. Lojza má nárok na 5000, ale i vkladatelé nadále mohou nárokovat svých 5000.
• Pokud má banka nyní pasiva 10 000, není snad insolventní, když na začátku měla jen 5000? Ne tak docela…
• Banka Lojzovu půjčku považuje za AKTIVUM, ne pasívum, na základě toho, že jí nyní dluží 5000.
• Bilance banky nyní ukazuje, že dluží svým vkladatelům 5000, a je jí nyní dluženo 5000 Lojzou. Vytvořila si tak pro sebe nové aktivum 5000 ve formě dluhu, pohledávky u Lojzy tam, kde předtím nic neexistovalo – přestože původní vklady jsou stále na účtu u Státní banky – banka je solventní – přinejmenším z účetního hlediska!  (Na této úrovni sází banka na to, že jakmile Lojza utratí prostředky z půjčky, ne všichni vkladatelé budou chtít zpět své vklady!)
• Banka měla úplně volnou ruku ve vytvoření této 5000 půjčky, která, jak uvidíme, představuje nové „peníze“ tam, kde před tím nic neexistovalo. Vznikly jednoduše škrtnutím pera nebo stiskem počítačové klávesy.
• Myšlenka,že banky vytvářejí něco z ničeho a potom za to účtují úrok pro soukromý zisk, se může zdát hezky odpudivá. Kdyby kdokoli jiný učinil totéž by souzen za podvod či padělání!

Nové „peníze“ vstupující do ekonomiky

• Lojzova půjčka se efektivně stává novými „penězi“, jakmile ji v souvislosti se svým novým podnikem utratí za vybavení, nájemné, mzdy, atd.
• Nové „peníze“ jsou takto dopraveny k dalším lidem, kteří je na druhou stranu použijí na platby za zboží a služby – takže brzy budou obíhat v ekonomice.
• Při této cirkulaci nevyhnutelně skončí na účtech jiných lidí.
• Pokud jsou zaplaceny na něčí účet, který není přečerpaný, je to další vklad – Lojza zaplatí své sekretářce 100, ta si otevře účet v naší hypotetické bance – a ta má nyní na vkladech 5100.

• Jestliže na chvíli budeme předpokládat, že zbývajících 4900 skončí na účtech původních vkladatelů naší hypotetické banky, tak má nyní dalších 4900 na vkladech – celkem 10 000, pokud vkladatelé nechali své původní vklady nedotčeny. V praxi by sice velká část skončila na účtech vkladatelů u jiných bank, ale tak jako tak, nyní je v oběhu 5000 nových “peněz”.

• Ve skutečnosti tedy všechny vklady v bankách a jinde reálně pocházejí z „peněz“ původně vytvořených jako půjčky – (kromě případů, kdy jsou vklady skládány v hotovosti – více o hotovosti za nedlouho).

• Jestliže máte na vašem bankovním účtu 500, je fakt, že se někdo jiný, podobně jako Lojza, zadlužil, aby je získal.

Klíčem k celé věci je skutečnost, že :

1. Čerpání hotovosti tvoří pouze malé procento bankovních obchodů.
2. Zákazníci bank dnes provádí téměř všechny platby mezi sebou šekem, switchem, bezhotovostní platbou či elektronickým převodem, atd. Stav jejich jednotlivých účtů je adekvátně vyjádřen pouze změnou několika čísel v počítačových databázích – pouze účetní položky. Žádné skutečné peníze/hotovost nemění majitele. Celá věc je v podstatě účetní proces, který se odehrává uvnitř bankovního systému.

ROLE HOTOVOSTI

• Stát je odpovědný za výrobu hotovosti ve formě bankovek a mincí.
• Tyto jsou pak vydány Státní bankou a dány do oběhu přes komerční banky – banky je nakupují za nominále od vlády, aby uspokojily poptávku svých zákazníků po hotovosti.
• Banky musí za tuto hotovost platit a činí tak z prostředků, které mají na svých účtech u Národní banky – jejich likvidní aktiva. Jejich účty jsou adekvátně debetované.
• Stát (prostřednictvím ministerstva financí) má také účet u Národní banky, na který je připsána nominální hodnota bankovek a mincí, za něž banky platí. (Toto jsou nyní peníze veřejných prostředků, které mohou být vynaloženy na veřejné služby, atd.)
• Toto je způsob, jak všechny banky získávají své zásoby bankovek a mincí, ale hotovost, kterou si banka může koupit, je omezena objemem prostředků, které drží na účtu u Národní banky  – svými likvidními aktivy.
• Jakmile je tato hotovost vybrána zákazníky bank, vstoupí do oběhu v ekonomice.

• Na rozdíl od půjček vytvořených bankami, atd., je hotovost bezúročná a může cirkulovat v ekonomice po neomezeně dlouhou dobu.

BEZHOTOVOSTNÍ PLATBY – pouze účetní položky

• S tím jak málo hotovosti je čerpáno a ze zkušenosti vědouce, že velké objemy vkladů zůstanou nedotčeny vkladateli po přiměřenou dobu, banky jen doufají, že jejich likvidní aktiva budou dostačující k tomu, aby jim umožnila kupovat hotovost nezbytnou k pokrytí relativně velmi malého objemu běžně vybírané hotovosti.

• Banka se dostane do vážných problémů, pokud poptávka po výběru hotovosti ze strany vkladatelů a rovněž dlužníků, kteří chtějí čerpat své úvěry v hotovosti, převýší prostředky, které má na svém účtu u Národní banky.
• V praxi by se pravděpodobně pokusila sama získat půjčku od Národní nebo jiné banky, aby se dokryla. Pokud by to selhalo musela by vyžadovat splacení některých úvěrů a zabrat majetek dlužníků neschopných splácet.

POHLEDÁVKY VKLADATELŮ ZA BANKOU

• Jakmile jste deponovali vklad u banky (v hotovosti nebo šekem), vše co pak máte je pohledávka za bankou ve výši stavu na vašem účtu. Jste jednoduše nezajištěný věřitel. Váš bankovní výpis je záznam o tom kolik vám banka dluží (pokud jste přečerpali, je to záznam kolik vy dlužíte bance). Ta vám zaplatí co dluží tím, že vám dovolí vyzvednout si vaši vlastní hotovost, za předpokladu, že ji má dostatek aby tak mohla učinit.
• Jestliže se zákazníci pokoušejí vyzvednout příliš mnoho hotovosti, jedná se o run na banku, která brzy odmítne poskytovat další výběry. Zde platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele!
• Pokud byste chtěli provést platbu šekem, je méně pravděpodobné, že to bude problém –  jednoduše převádíte část své pohledávky za bankou na někoho jiného – na osobu, v jejíž prospěch je šek splatný – je to pouze účetní záznam.
• Pokud má osoba, na kterou je šek vystaven účet ve stejné bance jako vy, vklad zůstává u banky – celkově je banka přesně ve stejné pozici jako předtím.
• Dám vám šek na 50 – my oba máme účty v plusu u Barclay – to co Barclay dluží mě je sníženo o 50, co Barclay dluží vám zvýšeno o 50 – ale z Barclay nic neodešlo – celkové vklady nebo pohledávky za Barclay zůstávají stejné…

 VZÁJEMNÉ POHLEDÁVKY BANK

•   … ALE pokud máte svůj účet u Lloyd, vklady u Barclay se sníží o 50, zatímco u Lloyd se o 50 zvýší.
• Denně se mezi zákazníky různých bank uskutečňují miliony transakcí jako tato, za použití platebních karet, bezhotovostních převodů, elektronických transferů nebo šeků – vklady se tak neustále přesouvají mezi bankami.
• Všechny tyto šeky a elektronické převody putují přes centrální „clearing house“.
• Transakce se vypořádají proti sobě navzájem, ale na konci dne si banky navzájem dluží určitý, relativně malý objem peněz.
• Banka musí být vždy schopna vypořádat své závazky.
• Aby se tak mohlo stát, převede platbu ze svého účtu u Národní banky na věřitelův účet u téže banky.

Takto banka čelí pohledávkám ze dvou zdrojů (které pokrývá ze svých likvidních aktiv) – hotovost, kterou požadují její zákazníci a prostředky, které požadují ostatní banky jako vypořádání závazků.

Jestliže ne všechny banky jsou ve stejný okamžik konfrontovány s velkou poptávkou po hotovosti, je bankovní systém jako celek bezpečný, ačkoli jednotlivá banka je zranitelná, pokud by velká část vkladatelů z nějakého důvodu chtěla vyzvednout své vklady nebo je převést do jiných bank.

• Nyní vidíme, že celý tento systém je dnes v podstatě účetní cvičení, kde denně putují miliony pohledávek mezi bankami a jejich dlužníky a vkladateli za pomoci relativně malého objemu skutečných peněz měnících majitele – a to vše je kryto jen malou rezervou likvidních aktiv.
• Systém je známý jako BANKOVNICTVÍ ZALOŽENĚ NA ZLOMKOVÝCH REZERVÁCH a banky jsou někdy správně nazývány jako obchodníci v dluzích.
• Účetnictví banky Barclay z roku 1999 ilustruje celou věc velmi dobře – měla pohledávky z půjček ve výši 217 miliard, vkladatelům dlužila 191 miliard – a to vše kryto pouze 2,2 miliardami likvidních aktiv!
• Objem bankovních půjček je závislý na objemu hotovosti, kterou banka má nebo může nakoupit – její likvidní aktiva – spíše než na objemu vkladů zákazníků.
• Ale pokud banka může přilákat vklady zákazníků jiných bank, její likvidní aktiva vzrostou, tak jak ostatní banky vypořádávají své závazky z mezibankovního styku ve prospěch této banky – z toho důvodu existuje velká konkurence mezi bankami snažícími se přilákat vklady.

Úrok – velké zisky pro banky

• Pojďme se nyní vrátit k Lojzovi, který naší bance musí platit 10% úroku ze své půjčky – 500. Tyto platby úroků jsou peníze, které přicházejí do banky, je to zisk a skončí na účtu banky u Národní banky – další dodatečná likvidní aktiva pro banku.
• Ta nyní má dalších 500 aby mohla uspokojit výběry svých vkladatelů. Pokud se Lojzovi podaří splatit také původní půjčku, banka bude mít extra dalších 5500.
• Naše banka vytvořila pro sebe z ničeho aktiva ve výši 5000 ve formě úvěru Lojzovi. Ten již nic nedluží, ale tím, že splatil půjčku i s úroky, změnil pro banku pouhý dluh na 5500 likvidních aktiv – hezký zisk pro banku …  a vytvořil základ, na jehož bázi může být poskytnuto ještě více půjček.
• Banky dnes riskují a poskytují půjčky, které 100 i vícenásobně převyšují jejich likvidní aktiva, jak ukazuje účetnictví banky Barclay z roku 1999 – (viz výše).
• Takže naše banka brzy vytvoří mnohem více úvěrů. Tudíž vklady, které dostane zpět, se zvýší, a tím se zvýší i platby úroků a tedy i zisk.
• S více půjčkami a více vklady bude větší poptávka po výběru hotovosti – ale rostoucí zisky znamenají, že banka může nakoupit více hotovosti. (To je způsob, kterým se objem hotovosti v oběhu v Británii stále zvyšoval, až roku 1997 dosáhl 25 miliard liber.)

• Myslet si, že když si půjčíte peníze od banky, půjčujete si peníze, které ostatní lidé uložili – nikoliv, znamená věřit v mýtus – vypůjčujete si od banky peníze, které vytvořila ona a dala vám je k dispozici ve formě půjčky.

Více dluhu pro nás ostatní

• Lojzovy platby úroků a každá splátka úvěru bance nicméně znamená, že tyto „peníze“ již neobíhají v ekonomice.
• Každá platba na přečerpaný účet snižuje ono přečerpání/úvěr. To funguje jako splátka bance a tyto „peníze“ jsou pro ekonomiku ztracené .
• Musí se půjčit více peněz, aby se ekonomika udržela v chodu. Pokud si lidé nepůjčují nebo banky nepůjčují, nastane propad v množství peněz v oběhu, což bude mít za následek snížení nákupů a prodejů –  bude následovat recese, propad nebo celkové zhroucení, podle toho o jak velký nedostatek se jedná.
• Nárůst v bankami vytvořených úvěrech v průběhu let je další nezvratný důkaz, že banky vytvářejí „peníze“ z ničeho – z 1,2 miliardy v roce 1948 až na 14 miliard v roce 1963 a 680 miliard v roce 1997…
• Dnešní objem bankovek a mincí v Británii má poté, když vezmeme v úvahu inflaci, podobnou kupní sílu jako v roce 1948 (1,1 miliardy), ale od té doby došlo k více než desetinásobnému reálnému nárůstu peněžní zásoby vytvořené z úvěrů stvořených bankami.
• To umožnilo ekonomice enormně expandovat a následkem toho se životní úroveň mnoha lidí podstatně zlepšila … ale stalo se tak na základě vypůjčených peněz! Co je úvěr pro banku je dluh pro všechny ostatní.
• Banky získávají stále větší díl naší půdy, domovů a dalších aktiv prostřednictvím zadlužování se jedinců, průmyslu, zemědělství, služeb i vlád – a to do té míry, že dnes efektivně vlastní nejen  Británii, ale celý svět.

ODEZVY PENĚŽNÍHO SYSTÉMU ZALOŽENÉHO NA DLUZÍCH

1) Zboží a služby jsou mnohem dražší…
Cena za vypůjčování si ze strany výrobců, přepravců, maloobchodníků atd., to vše musí být zahrnuto do ceny konečného výrobku.

2) Spotřebitelé mají mnohem méně peněz na útratu…
Jsou zatíženi náklady hypoték, dočasných úvěrů, kreditních karet, osobních půjček atd. Důsledkem 1) a 2) je…

3) přebytek zboží a služeb…
… protože populace jako celek si nemůže dovolit koupit všechno zboží a služby, které jsou vyrobeny. Toto zpětně vytváří…

4) tvrdou konkurenci…
Podniky se snaží snížit ceny a náklady, aby si urvaly část této omezené kupní síly v ekonomice, což dokazují:

(I) Mzdy držené dole, jak je jen možné.
(II) Ubývání pracovních míst.
(Oba tyto faktory ještě více redukují kupní sílu populace.)

(III) Maloobchodníci dovážejí levné produkty z ciziny, kde jsou mzdy mnohem nižší.
(IV) Výroba levnějšího zboží, které dlouho nevydrží.
(V) Nízká priorita ochrany životního prostředí.
(VI) Fúze a převzetí – společnosti se stávají většími a většími, hnané snahou najít nové trhy.
(VII) Velké společnosti přesouvají výrobu do chudších zemí, které mají levnější a neorganizovanou pracovní sílu a méně přísné bezpečnostní předpisy a ekologické zákony nebo…
(VIII) … dožadování se velkých vládních dotací a daňových pobídek, jako ceny za vybudování nové výroby nebo nepřesídlení firmy do zahraničí.

5) Stále rostoucí zadluženost.
• Když banka vytvoří peníze vytvořením půjčky, nevytvoří tím peníze potřebné pro její splacení.
• Banka půjčila Lojzovi 5000, ale požaduje zpět 5500. Lojza musí jít do světa obchodu a konkurovat a prodávat, aby dostal dalších 500 od svých zákazníků. Ty mohou přijít pouze z peněz již obíhajících v ekonomice – vytvořených z půjček, které si vzali další lidé – takže brzo někdo bude mít nedostatek peněz a bude si muset půjčit ještě více.
• Takže jediná cesta jak platit úroky je vzít si více půjček.
• Ačkoli několik jedinců a podniků může splatit své dluhy nebo z toho vyjít bez dalšího vypůjčování, lidé a podniky CELKOVĚ musí pokračovat ve vypůjčování. A STÁLE VÍCE A VÍCE, aby se do ekonomiky dodaly peníze, potřebné pro udržení úrokových splátek a celkového objemu dluhu.
• Současná úroveň britského dluhu ve výši 680 miliard liber znamená, že si každoročně půjčujeme kolem 60 miliard nových „peněz“, čímž tyto peníze vzniknou, abychom mohli platit úroky.
• Ale lidé ani podniky si nemohou půjčovat do nekonečna – nebudou si to již moci dále dovolit, a postupně si přestanou půjčovat více peněz, čímž jim neumožní vzniknout. Když se to stane, dostane se ekonomika do poklesu. Systém tak obsahuje semena vlastního zničení.
• Když se bankám splácejí splátky a úroky, jsou to peníze vyjímané z oběhu. Pokud by to šlo do nekonečna, nakonec by v ekonomice, kde je peněžní zásoba velkou měrou vytvářená půjčkami atd. vytvořenými bankami, nebyly v oběhu téměř žádné „peníze“ a tím ani žádná ekonomika.
• Za současného systému, pokud se má ekonomika udržet v chodu, peníze se musí půjčovat stále dokola. Bylo by možné jednoduše nechat obíhat stávající peněžní zásobu bez vytváření nových peněz, nebýt skutečnosti, že je potřeba dalších peněz, aby pokryly úrokové platby a také umožnily ekonomice růst.

6) Inflace
je zaručená, protože výrobci si stále musí půjčovat více, a cenu tohoto zvýšeného půjčování musí promítnout do ceny vyráběného zboží.
• Jak je možné, že se přepokládá, že se sníží inflace, když půjčovatelé peněz zvednou své ceny (t.j. zvýší úrokové sazby)?
• Nesníží se.
• Jen je tam zpoždění než zvedne ceny průmysl.
• Zpočátku je průmysl nucen držet nebo dokonce snižovat ceny a zisk klesá, nebo dokonce udržuje ztráty v zoufalé snaze prodat své zboží v ekonomice, kde jsou dostupné peníze pro spotřebu redukovány v důsledku vyšších úroků placených bankám.
• Inflace může být pod kontrolou nebo dokonce dočasně snížena, ale nakonec průmysl musí zvednout své ceny, aby pokryl tyto vyšší náklady.
• To se nejčastěji děje když úrokové sazby klesají, více lidí si půjčuje, a peněžní zásoba a spotřebitelské výdaje rostou. Inflace pak jde nahoru.
• Skutečnost, že úroveň vypůjčování/vytváření peněz, jak již bylo vysvětleno, musí stále stoupat (což přidává k celkovému břemenu úrokových plateb), garantuje, že inflace bude existovat tak dlouho, dokud máme ekonomiku založenou na rostoucím dluhovém břemenu.

DOPAD NA MEZINÁRODNÍ OBCHOD

• Nadbytečné zboží v národní ekonomice musí být nějak využito. Obvyklá cesta jak toho dosáhnout je zkusit ho exportovat! Je absurdní, že se každý národ vzhledem ke stejnému domácímu základnímu problému pokouší o totéž.
• To vytváří zuřivou konkurenci na světových trzích a masy téměř identického zboží zběsile křižují zeměkoulí hledajíce odbyt.
• Místo aby byl mezinárodní obchod založen na recipročních a vzájemně výhodných dohodách, kde národy navzájem uspokojují své jedinečné potřeby a přání, se celá věc stala nelítostným konkurenčním bojem ve snaze urvat podíl na trhu, aby bylo možno zůstat solventní v ekonomice založené na dluhu.
• Velké společnosti požadují neomezený přístup na každý národní trh – takzvaný „volný obchod“.
• „Jednotný trh“ Evropské unie, Severoamerická dohoda o volném obchodu a Světová obchodní organizace jsou nejlepšími příklady tahů prováděných ve snaze otevřít všechny národní trhy.

Vyvoz je dobrý pro národní ekonomiku

protože když se za vyvezené zboží dostane zaplaceno, přinese to peníze do vyvážející národní ekonomiky, aniž by se zadlužila.
• Peníze, kterými se za toto zboží platí, byly vypůjčeny v bankách dovážejícího národa.
• Tyto peníze jsou ztracené pro dovážející ekonomiky, ale dluh, který tyto peníze vytvořil, musí být dovozcem nadále splácen ze zbytku peněz obíhajících v dovážející ekonomice.
• Pokud se země může stát velkým čistým vývozcem, na určitou dobu bude její ekonomika vzkvétat se všemi těmi přicházejícími bezúročnými penězi – bude existovat obchodní přebytek.

Dovoz není tak dobrý pro národní ekonomiku

• Jestliže některé země tímto způsobem vytvářejí obchodní přebytky, musí být jiné čistými dovozci a vytvářet obchodní deficity.

• Nakonec si ti s velkými deficity nemohou nadále dovolit dovážet, protože z jejich ekonomik  je odčerpáno příliš mnoho peněz a zanechá to v nich za sebou úměrně rostoucí břemeno dluhu.

DLUH TŘETÍHO SVĚTA A MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND (MMF)

• MMF byl založen aby poskytoval mezinárodní rezervu peněz s cílem pomáhat zemím s velkými deficity.
• V praxi to však věci zhoršuje.
• Země s velkým deficitem je nucena vyhledat záchranu u MMF.
• ALE ta opět přijde ve formě půjčky, se splatným úrokem.
• Jako půjčky od komerční banky,  jsou i půjčky MMF penězi vytvořenými z ničeho, založenými na hotovostním rezervním poolu poskytovaném západními zeměmi, které se zadlužují aby je mohly poskytnout (viz státní dluh).
• Země s deficitem se tak ještě víc zadluží.
• Nicméně bude schopna nadále pokračovat v obchodování a  dovozu zboží z bohatších zemí.
• V důsledku toho plyne velká část takto vypůjčených peněz od MMF zpět do ekonomik bohatších západních zemí.
• Avšak povinnost splatit závazky včetně úroků zůstane na zadlužené zemi.
• Toto je pravda stojící za hrůzami dluhu třetího světa – nejchudší země si půjčují peníze aby podpořily růst peněžní zásoby bohatších zemí.
• Aby se zajistil příjem, z něhož jsou placeny úroky a očistila se obchodní bilance, jsou tyto nejchudší země nuceny exportovat cokoli mohou vyprodukovat. Využívají přitom každý možný zdroj – kácení lesů pro dřevo, dolování, vzdávají se nejlepší půdy aby mohly Západu dodávat luxusní potraviny, namísto aby vše využily pro místní potřebu.
• Dnes, pro země v Africe, centrální a Jižní Americe a jinde, nestačí příjmy z jejich exportů dokonce ani na splátky úroků z půjček od MMF (a ostatních půjček od západních bank).
• Částky zaplacené na úrocích v průběhu let už dalece převýšily objem původních půjček.
• Výsledkem je zoufalý nedostatek peněz v jejich ekonomikách – což má za následek snížení úrovně základních zdravotních a vzdělávacích programů, atd.
• V zemích s ohromným bohatstvím ve formě přírodních zdrojů panuje permanentní chudoba.
• Strukturální programy spojené s půjčkami od MMF obsahují podmínky, že přijímající země sníží nebo odstraní celní bariéry a „otevřou své trhy cizí konkurenci“ – jinými slovy odeberou od jiné země přebytečné zboží, které nemůže prodat doma.

STÁTNÍ DLUH

Současný britský státní dluh činí 400 miliard liber – roční úrok za tento dluh je kolem 25 – 30 miliard liber. Vláda jej může splácet pouze tehdy, jestliže zdaní populaci jako celek, a tak platíme! Státní dluh vzrostl z 26 miliard v roce 1960 na 90 miliard v roce 1980.
• Vznikl tak, že si různé vlády si v průběhu let tyto peníze vypůjčily.
• Namísto aby je vytvářely samy a pouštěly je do ekonomiky ve formě plateb za veřejné služby a projekty sloužící k rozvoji ekonomiky a vytváření pracovních míst, nechají je za sebe vytvářet banky, které je pak půjčují na úrok.
• Vše to začalo v roce 1694, kdy král William potřeboval peníze na válku s Francií.
• Půjčil si od skupiny londýnských bankéřů a zlatníků 1,2 milionu liber.
• Odměnou za půjčku byli tito ustanoveni královskou výsadní listinou jako Bank of England, která se stala bankéřem vlády.
• Za tuto půjčku byl účtován 8% úrok a okamžitě byly zavedeny daně na celou škálu zboží, aby jej bylo z čeho zaplatit.
• Toto znamenalo vznik státního dluhu.
• Od té doby si vlády všude na světě půjčovaly peníze od soukromých bankovních kruhů a zdaňovaly populaci, aby mohly platit úroky.

Jak si půjčuje peníze vláda

• Když si vlády půjčují peníze vydávají na oplátku pokladniční poukázky nebo dluhopisy – jinak známé jako státní cenné papíry.
• Tyto jsou v podstatě  IOU’s – sliby vlády splatit půjčku k danému datu a zaplatit za onu dobu úrok.
• Jsou nakupovány především bankami, ale také jedinci s volnými penězi, včetně těch velmi bohatých z bankovního bratrstva, a v posledních letech stále více penzijními a ostatními investičními fondy.
• Když jsou státní cenné papíry nakoupeny bankami, je to z jejich strany vytváření peněz škrtnutím pera, z ničeho.
• Banky vytvářejí peníze půjčované vládě z ničeho – jejich půjčením „do existence“, stejným způsobem jako to činí ve vztahu k jednotlivcům a společnostem.
• Vláda  má nyní nové peníze ve formě půjček a může je vynaložit na veřejné služby, atd.
• Pokud by tyto peníze nevznikly uvedeným způsobem, důsledkem by byla mnohem nižší ekonomická aktivita.
• V tomto systému JE STÁTNÍ DLUH  ÚVĚR POSKYTNUTÝ VLÁDĚ A JAKO TAKOVÝ SE STÁVÁ ZÁSADNÍ SOUČÁSTÍ CELKOVÉ PENĚŽNÍ ZÁSOBY JAKÉHOKOLIV MODERNÍHO STÁTU.
• Vláda nám neustále říká, že není dostatek peněz na to či ono, protože ví, že náklady za vypůjčení si jakékoliv sumy musí být přeneseny na daňového poplatníka.
• Raději vyprodává státní aktiva, a tak se místo ní dostane k financování veřejných služeb soukromý sektor.

Válka

… znamená enormní zvýšení státního dluhu…
… a enormní zisky pro banky…

• Masivní vládní výpůjčky a tvorba peněz bankami jsou pro financování válečných programů potřebné.
• Stejní mezinárodní bankéři tajně financovali obě strany v obou světových válkách a mnoha jiných konfliktech před tím i potom.
• Po té co profitovaly z války, která zanechala národy s masivními dluhy a více závislé než kdy předtím, financují banky rekonstrukci.
• Bankéři dokonce pomohli vyvolat války. Požadování splátek půjček a neúměrně vysokých reparací po německé Výmarské republice velkou měrou vytvořilo podmínky pro vzestup Hitlera.
• Tento vzor byl dobře odzkoušen v polovině 19. století – v té době se mezinárodní bankéř a spekulant Nathan Rothschild mohl honosit osobním jměním ve výši 50 milionů liber.

Konstantní růst státního dluhu

• Stejným způsobem jako si v současném systému musí půjčovat stále více průmysl a jednotlivci, aby mohli platit úroky ze svých stávajících půjček, musí si stále více půjčovat i vlády, aby mohly platit úroky ze stávajících půjček.
• Navíc, když je splatná nějaká emise státních cenných papírů, vláda si jednoduše vypůjčí více vydáním nové.

Snižování státního dluhu

„Pokud vláda může vydávat dolarové dluhopisy, může právě tak snadno vydávat dolarové bankovky.“ Thomas Edison

• Vláda by mohla zastavit půjčování si peněz na úrok, a začít je vytvářet sama tím, že by je dodávala do ekonomiky prostřednictvím financování veřejných projektů a služeb, přičemž by zároveň vytvářela pracovní místa a stimulovala ekonomiku.
• Některé tak už v omezené míře činí – částka, kterou obdrží od bank, když jim prodává hotovost, je přidána k veřejným prostředkům a je k dispozici pro financování veřejných služeb a projektů.

POZNÁMKY NAKONEC

Snahy o nalezení vzorce jak přerozdělovat peníze zdaňováním bohatých, kteří tak platí za služby pro méně šťastné, vůbec neřeší problém celkového nedostatku peněz v ekonomice, zapříčiněný platbami úroků za peněžní zásobu založenou na dluhu – problém, kterého si musí být vědoma většina socialistů.

Světové ekonomiky jsou naše ekonomiky. My vytváříme skutečné bohatství pomocí našeho důvtipu, podnikání a tvrdé práce. Současný bankovní systém funguje jako mohutný vysavač tohoto bohatství a zároveň koncentruje moc a kontrolu v rukou velmi malé menšiny.

Peníze jsou prostředek usnadňující výměnu zboží a služeb. Není nic špatného na tom vytvářet je z ničeho, protože toto je jediná cesta jak poskytnout dostatečný objem prostředků ke směně. Množství, které je vytištěno nebo vytvořeno, přitom jen jednoduše musí být v souladu s objemem probíhající ekonomické aktivity. Co je špatně je to, že právo tak činit bylo předáno do soukromých rukou, které je vytvářejí jako půjčky pro soukromý zisk.

• Americký prezident Abraham Lincoln považoval za primární povinnost vlády poskytnout národu prostředek směny, aby se ekonomice umožnilo fungovat.

ZÁVĚREM….

• Nemůžeme konečně začlenit humanitární principy spravedlivé distribuce bohatství, které zkombinují základ socialismu s dynamickými výhodami volné kapitalistické ekonomiky, která je srdcem kapitalismu?
• Dokud je moc vytvářet peníze v soukromých rukou, které tak činí pro zisk a kontrolu, nemůžeme nikdy říct, že žijeme v demokracii.

POST SCRIPT
Jednotná měna Evropské unie dává právo řídit peněžní zásobu všech těch států, které se připojí, Evropské centrální bance. Maastrichtská smlouva (článek 107) zakazuje národním vládám a všem dalším institucím EU usilovat o ovlivnění bankéřů, kteří tvoří ECB. Toto poprvé staví tvůrce peněz zcela mimo jakoukoli formu demokratické kontroly a veškerou odpovědnost.
___________________________________________________________

Richard Greaves je členem skupiny peněžních reformátorů Bromsgrove Group a přispěvatelem „Prosperity“ „The Old Stables“ Cusop, Herefordshire, HR3 5RQ.
E–mail: rgreaves@supanet.com Tel: 01497 821406.

V štruktúrach FBI sa dnes pohybuje okolo 15000 tajných agentov, čo je asi desaťkrát viac ako ich bolo v roku 1975. Spravodajská RT tvrdí, že domáci agenti sú zodpovední za obrovské množstvo sprisahaní voči vlastnej krajine.

Vyškolení agenti sú tvorcami schém a plánov, de facto majú na teroristických akciách svoj podiel od samotného začiatku. Analýza vychádza z investigatívnej reportáže University of California – Berkeley, ktorú inštitúcia začala po útokoch z 11. septembra 2001.

Správa podľa Russia Today odhaľuje, že FBI sleduje podozrivých z uskutočnenia teroristických útokov a neskoršie ich viac-menej k útokom povzbudzuje. “Dokonca ich zásobuje zbraňami, finančnými prostriedkami a detailnými plánmi, podľa ktorých by mali postupovať,” dodáva Russia Today.

Na jedného informátora oficiálne uvádzaného ako zamestnanca FBI, pripadajú ďalší traja, ktorí pracujú „neoficiálne a v utajení“.

Výsledky správy sú doslova šokujúce – bombové útoky na washigntonské a newyorské metro či plánovaný útok na Sears Tower v Chicagu, ktoré sa „mali odohrať“, boli pod taktovkou FBI. Iba tri útoky za posledných desať rokov nemali žiadnu spojistosť s FBI.

FBI mala asi hodinu cesty za New Yorkom navštíviť moslimskú komunitu „s ponukou“ na vykonanie teroristického útoku, ktorej niektorí súhlasili. Keď však malo dôsjť k odovzdaniu zbraní – muži cúvli. Hoci nikdy nedošlo k žiadnemu útoku, každý z nich dostal 25 rokov väzenia.

„Umelo vytvárajú zločiny, aby ich mohli vyšetrovať a potom tvrdiť, že vyhrávajú vo vojne nad terorizmom,“ uvádza zdroj. Podľa FBI ide o metódu plánu na „preventívny útok“.

Analýza tiež ukázala, že z 500 prípadov súvisiacich s terorizmom bola polovica bývalých informátorov z radov FBI, ktorí ponúkli informácie za finančné odmeny alebo vyhnutiu sa pobytu za mrežami. „Ide o také vážne záležitosti ako sú bombové útoky na budovy či metrá. Toto všetko môže presvedčiť porotu, aby ,dotyčného´dostala za mreže,“ zdôrazňuje prof. David Cole z Georgetown University.

Otázne zostáva ako sa k celej záležitosti postaví americké obyvateľstvo. Ťahá FBI za jeden povraz, aby dosiahla víťazstvo nad terorizmom alebo stojí priamo za cielenými operáciami?

Zdroj: www.aktuality.sk

Německý výzkumník vychází z oficiálních i tajných dokumentů americké armády, ze sdělení whistleblowerů a z vlastního výzkumu.

video z prednášky nájsete v tomto odkaze:

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/9193-vyzkumnik-chemtrails-nanotechnologie

Zaľúbenosť

Hádam všetci poznáme ten pocit, keď je všetko perfektné, pretože osoba, s ktorou tvoríme pár je jednoducho úžasná, obetovať sa pre ňu a prispôsobiť sa jej nám robí radosť a vôbec, celý svet vidíme cez ružové okuliare. Pocit zaľúbenosti sa nezameriava na náš rast ani na rast a rozvoj milovanej osoby. Naopak dáva nám pocit, že k dokonalosti už nič nepotrebujeme. Keď pocit zaľúbenosti prirodzenou cestou vyprchá (čo trvá priemerne dva roky), vrátime sa do reality a začneme opäť presadzovať samých seba. (Preto si myslím, že svadba by mala prísť minimálne po dvoch rokoch randenia.) Čo potom? Nájdeme si niekoho nového a zaľúbime sa znova?…o potom zase znova a znova?…čo takto začať s partnerom pracovať na „skutočnej“ láske?

„Skutočná“ láska

Je to láska, ktorá zjednocuje rozum a city. Nemá už charakter posadnutosti. Zahŕňa v sebe konanie na základe vôle a vyžaduje disciplínu a tiež si je vedomá potreby osobnostného rastu.

Naša základná emocionálna potreba nie je zaľúbiť sa, ale byť skutočne milovaný a milovať.

Tento druh vyžaduje úsilie a disciplínu. Zrelí partneri (manželia) túžia po tom, aby cítili náklonnosť a lásku od svojho partnera. Cítime sa bezpečne, keď máme istotu, že náš životný druh nás akceptuje, chce a stará sa o naše dobro. Láska je rozhodnutie milovať a je potrebná nájsť vhodné spôsoby, ako ju vyjadriť!

5 jazykov lásky

Podľa Garyho Chapmana, skúseného manželského poradcu, existuje päť jazykov lásky. Je to 5 spôsobov/typov správania, ktorými preukazujeme svoju lásku partnerovi a zároveň chceme, aby týmto spôsobom partner preukazoval lásku nám.  Každý z nás má jeden dominantný jazyk, ktorým vo vzťahu „rozpráva“. Problém nastáva, ak je partnerov jazyk lásky iný než náš, a vzájomne si nerozumieme.

Možno ste sa už aj vy stretli s párom, kde to škrípe a pri tom obaja tvrdia, že sa pre toho druhého obetujú a snažia sa mu ukázať svoju lásku a zo strany partnera necítia žiadnu podporu a spätnú väzbu. Pretože je každý z nás nastavený na iný prejav lásky, v partnerstvách bývame často nespokojní; cítime sa nemilovaní ak nedostávame taký prejav lásky, aký potrebujeme. Jazykov lásky je päť – dotyk, slová chvály, dary, služby a spoločne strávený čas.

1. Slová uistenia (chvály)

Ide o univerzálny jazyk, ktorý radi počúvajú všetci, aj keď nemusí byť ich primárnym jazykom lásky. Povzbudenie vyžaduje empatiu a pohľad na svet očami Vášho partnera (preto je pre mnohých ťažké naučiť sa hovoriť týmto jazykom). Používajte láskavé slová, chváľte Vášho partnera aj za zdanlivé maličkosti (ktoré sa sami nespravia). Uistite ho, že si ho vážite, oceňujete a ľúbite ho. Slovo je tvorivá sila, magický nástroj. Premeňte ho na nástroj svojej lásky!

2. Pozornosť (plnohodnotne strávený spoločný čas)

Ústrednou črtou pozornosti je byť spolu. A tým sa nemyslí spoločné pozerania do mobilu, alebo na televízor! Venujte svojmu partnerovi výlučnú/sústredenú pozornosť. Podstatná je kvalita; zhovárať sa a skutočne sústredene partnera počúvať, prežívať spoločné chvíle pri nejakej spoločnej činnosti, hobby, prechádzke, spoločenskej hre, výlete… .

Dôležité je vzájomne zdieľať myšlienky a pocity, načúvať čo partner hovorí. Mnoho ľudí počúva nie preto, aby porozumelo, ale aby reagovalo – načúvajte preto s intenciou chápať. Budujte si spoločné spomienky, takto si prehlbujete svoj vzťah!

3. Dotyk (fyzický kontakt)

Nie len bábätká potrebujú fyzický kontakt, aby boli emocionálne zdravé. Pre mnohých predstavuje dotyk základný stavebný kameň milujúceho partnerstva. Držanie sa za ruky, túlenie sa pri filme, škrabkanie po chrbte; priznajme si, každý z nás má potrebu nejakej formy fyzického kontaktu. Osobitným druhom je sexuálny kontakt, ktorý ak je prevádzaný s citom a láskou, harmonizuje partnerov a prepája ich energetické centrá (čakry) a tak dvaja splynú v jedno… .

4. Služby (skutky)

Mám na mysli robenie vecí, o ktorých vieme, že náš partner by bol rád, keby sme ich urobili. Hlavne v pokročilejšom štádiu partnerstva sú už úlohy v domácnosti viac menej rozdelené. Niekedy toho máme veľa a sme nie len fyzicky, ale aj psychicky unavení a vtedy partner určite ocení pomoc svojej polovičky. Ak máte svoje povinnosti splnené, neseďte pred televízorom, ale pomôžte partnerovi s jeho úlohami, aby ste si mohli voľné chvíle užiť spoločne…Je krásne, ak nebudete čakať, kým Vás partner požiada o pomoc, ale urobíte mu službu dobrovoľne a bez sarkastických poznámok, s úsmevom na tvári. Kto by toto neocenil?!

5. Dary

Nemusí vždy ísť o luxusné dovolenky, alebo drahé oblečenie. Ide skôr o maličkosti, o samotné gesto obdarovania, ktoré dokazuje, že partner na nás myslel a mal snahu urobiť nám radosť.  Dar je symbolom myšlienky, myšlienky na Vášho partnera. Dar teda nemusí stáť žiadne peniaze. Fyzická prítomnosť v čase krízy je najmocnejším darom partnerovi, ktorého primárny jazyk lásky je prijímanie darov.

Spoznajte Váš jazyk lásky

Teraz, keď vieme, že každý človek potrebuje inú formu preukazovania lásky, aby sa cítil milovaný a vedel milovať, je dôležité, aby sme spoznali akým jazykom lásky hovorí náš partner a akým hovoríme my sami.

Obyčajne máme tendenciu kritizovať partnera práve v oblasti, na ktorej nám veľmi záleží. Takisto platí, že túžime po rovnakých veciach, ktoré robíme my sami. Ak mu teda vyjadrujete lásku pozornosťou a poskytujete mu dostatok svojho času, zrejme to isté potrebujete vy od neho.

Gary Chapman Vám vo svojej knihe ponúka test a návody, ako spoznať Váš jazyk lásky a jazyk lásky Vášho partnera a ako s týmito informáciami ďalej pracovať, aby ste sa obaja cítili milovaní a vytvárali tak doma priestor a prostredie preto, aby aj Vaše deti cítili túto lásku a vyrastali v emocionálne zdravom prostredí.

Vrelo Vám túto knihu odporúčame a držíme palce, aby ste si dokázali so svojím partnerom vytvoriť vzťah, v ktorom sa obaja budete cítiť milovaní!